Naše země zakvétá!

Pro mnohé z nás to není žádné překvapení. K tomuto rozkvětu jsme spěli několik posledních let. Vývoj bylo možné pozorovat téměř každým dnem.

Naše společnost je jako louka plná květů rozmanitých tvarů a barev. Ale ještě není tomuto bujení konec. S energií jarního sluníčka začnou rozpraskávat nadité spící pupeny tisíci dalšími květy. V lidech jako by se probouzely dávné uskřinuté touhy. Kdysi téměř stratifikovaná vnitřní vzpoura proti režimu, zdá se, vytvořila zapouzdřené ambice k projevům odporu. Zaútočit z bezpečných pozic na již mrtvé či zchromlé lži, proti nimž bývala jakákoli revolta vždy potlačována a trestána, by nepřineslo uspokojení.

Naši vyvolení však dali lidu jiné možnosti k odreagování.  Posílili je ve smělém vymezování se jednoho proti druhému. Stačilo k tomu několik podmanivých a do zblbnutí opakovaných frází a lidem začaly zakvétat hlavy širokým spektrem názorů projevovaných konečně hrdě a beze studu. Když někdo něco moc a moc chce a sleduje jen vlastní zájem nebo když něco naopak moc a moc nechce, protože to jeho sobeckým zájmům a záměrům překáží, může se snadno dostat do argumentační nouze. Proto bylo potřeba ukázat lidem, že si s nějakou argumentací nemají dělat vrásky. Odmítnout příkře jiný názor nebo pohled na věc lze přece bez argumentů. Stačí protiútok typu: „S někým, kdo je o sobě přesvědčen, že jen on sám má ten jediný správný názor, se nebudu bavit.“ Tento slaboduchý způsob, jímž se dialog zkracuje na minimum, se brzy rozšířil po všech sociálních sítích, aniž by si jeho uživatelé uvědomovali, kdo byli tvůrci této ošklivé hračky.  

Pokud někdo přispěje do diskuse o barvě červené židle zamyšlením nad podílem jednotlivých druhů červené, jako Bolek Polívka ve filmu Kalamita, je to v pořádku a obohacující. Ale když někdo vše řečené odmítne tvrzením, že je židle modrá a očekává projevy povinné posvátné úcty nad originálním názorem originální a jedinečné lidské bytosti, pak splnit jeho očekávání by bylo pošetilé. Stejně pošetilé, jako jsou pošetilé představy, že vše je natolik relativní, že jakýkoli nesmyslný názor je svým způsobem přinejmenším respektováníhodná odnož pravdy. A to nehledě k tomu, že většina nesmyslných názorů jsou názory pouze předstírané, zakrývající prosté chtění.

Pravda nemůže zvítězit tím, že lžím, nesmyslům a produktům demagogií přiznáme v hypertolerantním blouznění o jedinečnosti šedých buněk mozkových vlastnosti pravdy.