Na obranu udavačů

Obsah tematicky navazuje na předchozí „Safra safra, tahle Mafra“ a doplňuje příkladem toxicity sociálních sítí, jež na rozdíl od Bečvy jsou otráveny trvale.

I oni si zaslouží, aby se jich někdo zastal, pokud se jim děje křivda. A ta se jim stala. Pod pojmem udavač se nám mohou vybavit i jména slavných lidí, a to ať už z doby nedávné nebo dávno minulé. Můžeme mezi nimi najít muzikanta, lékaře i literáta. I když mezi nimi bylo jistě i mnoho nenápadných a ničím výjimečných lidí, jistě mezi nimi nebyl takový budižkničemu, aby se o něm dalo říci: To je človíček, který neumí nic jiného než udávat.

Dovoluji si tvrdit, že výše uvedený výrok nemůže být pravdivý, protože i ten nejhloupější človíček - udavač si musel osvojit alespoň ty nejjednodušší pracovní úkony, aby se vůbec uživil. Osvojit, tedy naučit. Neboli alespoň něco umět určitě musí, jářku.

Dalo by se namítnout, že takový človíček by se mohl živit právě a jen udáváním. Ale ohlédneme-li se zpět do minulého režimu, nenajdeme tam nikoho, komu by stát za udávání (donašečství) odpustil pracovní povinnost a vyplácel mu dostatečnou mzdu. Ani v demokratických zemích nenajdeme informátory, kteří by se donašečstvím uživili.

Jinou kategorii tvoří ti, kdo doma udávají, co vyzvědí v cizích zemích. Pro ně se ale užívá pojmenování zpravodajci, jinak také špióni. Ti jsou velmi dobře placení a nejen za rizika, která podstupují v situacích blízkých smrti, ale i za mnoho dovedností a znalostí, bez nichž by byli polapeni dříve, než by něco vyzvěděli.

K výše citovanému výroku je třeba ještě dodat, že jej nelze vnímat jako přímý důkaz o mentální nedostatečnosti jeho autora, neboť sociální sítě přetékají i prokazatelně předstíraným blbstvím. Za pozornost ovšem stojí fakt, že pokud není uveden předmět udání a komu a jakou újmu působí, nutně vzniká důvodné podezření, že autor výroku svými morálně volními vlastnostmi nijak nepřesahuje udavače, škodící svým bližním křivými obviněními. Spíše stojí v jedné řadě s těmi, pro něž by bylo přiléhavým pojmenováním šmejdi na síti.

Shodou známých okolností právě z této množiny lidí nejčastěji teskně hučí tklivé nářky do dne i do noci o omezování svobody slova, jejíž záchraně ochotni jsou pomoci.