Muž, který se (ne)směje

Může být v naší zemi výhodou mít na tváři trvalý úsměv idiota, ať se děje, co se děje? Mohl být dnes Andrej Babiš mladší v lepší situaci, kdyby byl včas unesen kompračiky (comprachicos)?

Jednou z hlavních postav románu Victora Huga Muž, který se směje je Gwynplaine. Chlapec, kterého comprachicos znetvořili pro komerční využití. Barbarské znetvoření tohoto chlapce bylo v podstatě obřízkou úst (rtů) k vytvoření dojmu stále se smějící lidské bytosti. Na tento román jsem si vzpomněl, když jsem si přečetl článek na Neovlivní.cz. A nejen na tento román. Také na pana ministra Karla Havlíčka (amatérského diagnostika), který rozhodně nepůsobí dojmem nějakého smíška, a to aniž má za sebou pobyt na Krymu v péči Petra Protopopova a aniž se ho někdo pokusil veřejně diagnostikovat jako člověka postiženého vážnou duševní chorobou (na ústecké Větruši). Na fotografii není Andrej Babiš mladší nemocný ani na první pohled, ani na pohled druhý, třetí.  Dokonce na ní není ani poněkud nepřítomný, ale naopak zcela přítomný a orientován v nastalé situaci.  Šílený světe, div se, že se neusmívá!

Až skončí proces škatulata hejbejte se a až vítězové nedávných voleb spolu s méně vítěznými (ať už se tak či onak cítí jedni nebo druzí) spokojeně usednou do svých křesel,  neměli by zapomenout, že kolem české psychiatrie zůstávají mnoho let nezodpovězené otázky a nevytvořené dostatečné pojistky proti zneužívání snadno zneužitelného medicínského oboru.

Předpokládám, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se tím nezabýval, zabývat nebude, a ani se nechystá si tím kazit finské sny.

(Nebyl, protože kdyby se smál, bylo by shledáno, že není schopen mít náhled na situaci, v níž se nachází.)