Modlí se pan kardinál Dominik Duka k pabohu?

A viděl někdy jeho uši? Předpokládám, že neviděl, stejně jako neviděl jeho ústa. Přesto jsem si jistý, že se arcibiskup pražský a primas český nemodlí jen tak do větru, a věřím, že všechny jeho modlitby jsou slyšeny.

Čím pana kardinála jeho pabůh slyší? Obrovskými slechy rozprostřenými po celém vesmíru? A přesto neviditelnými lidským okem? Nebo supercitlivými oušky tak malinkatými, že nejsme schopni je nikdy spatřit? Nebo jsme součástí toho Velkého Ucha, a proto žádná ušiska, stejně jako Dominik Duka, nevidíme?

A vidí nás (stejně jako pana kardinála) Bůh? V každé vteřině našeho života? Věřím, že ano. Ale čím? Očima? Nebo jediným bystrozrakým kiklopovským očiskem? Protože Bůh nepotřebuje párové orgány, když nemůže přijít k úrazu?

Jistěže se Dominik Duka nemodlí k pabohu. Ale k Bohu, o němž má svou vlastní mylnou a pozoruhodnou a představu. Pravda je, že Bůh, který „nemůže mluvit, protože nemá ústa jako my“, by se kde komu hodil.  Co si o nepravdivých slovech hlavy české katolické církve myslí Česká biskupská konference, mi dosud není známo. Ani mi není známo, zda by Vatikán přiměl pana kardinála ta slova odvolat.  Odvolat by je měl nejen proto, že je to nepravdivý výrok, jímž Boha představil jako poněkud podvyvinutou bytost, ale také proto, že víra v Boha je po tisíce let živá i proto, že Bůh s lidmi mluví. Ani člověka nelze umlčet pouhým tvrzením, že nemluví.

Nejsem členem žádné církve. Ale pokud bych jím byl, opustil bych každé takové společenství, které by šířilo  či mlčky přehlíželo takový blud.