Mediální zabijačka aneb žádná krev a žádná prdelačka

Reakce na článek Ladislava Jakla: Kdo vlastně má jít na porážku aneb mediální zabijačka (Obrázek: Pixbay)

Když upoutaly pozornost Turkovy plody hravosti,
jež na netu se dlouho povalovaly a zrály,
Klaus nenechal se vtáhnout do vřavy,
v níž jazykové zlí Turkovi lály.

Tak jako moudrý otec nesáhne hned po rákosce,
stejně tak on raději poslal mu pàr avion své shovívavé mračení,
když v jeho žákovce se dočetl o ošklivé, zlé, nepěkné věci.
O kaši hrozící, že přehřeje se,
či možná už se pálí.

V takové ošklivé, zlé, nepěkné situaci,
kdy je čas zahřmít brizantními slovy,
je připraven institut ochotných,
zavířit bubny ku pomoci.

Čaroděj Jakl ochotně se chopí klávesnice,
přivírá oči,
zasnívá se se.
A ve chvíli už preluduje v extázi,
v níž pod víčky míhají se mu infernální obrazy.

V kotli jak na prase se voda vaří.
Ocilka klouže po čepelích.
Turka smýkají na provaze špinavým dvorkem v ranní mlze.
Řezníci tupí ostré už mají nože.
Jeden z nich velí přinést kalafunu.
Druhý napíná garrotu ze struny piána.
Pak nejstrašnější zabíjačky pán se rozhodne,
že sežerou ho zaživa.
Fňukání IVK tak tuze trapně vyznívá.

Odkaz