Manon Lescaut

Krátký monolog opatrovníka na námět spisovatelky Veroniky Valíkové Šubové. Manon mluví ze spaní, odpovídá jí opatrovník Pierre.

Čím to, že já, Manon, tak šťastná jsem... a otírají si o mě brk pan Trčálek i pan Herda. 

Mám strach, aby se nepoprali.

Pierre::

Ach, Manon, to jen jsi byla na okamžik v předivu ošklivých snů zachycená.

Není tu s tebou ani jeden z nich.

Bát nemusíš se, že by se o tebe u tvého lůžka prali ti dva hrubiáni,

byť jeden ani druhý není mnich.

Pomalu dej si obě, ale obě, ruce pod polštář,

otevři oči

a ten tam je tvůj strach.

Vidíš?

Není tu ani jeden,

natož dva, aby se o tě otírali.

To jen jsi prodlévala chvíli polobdělá

v rozporuplných představách,

když v probouzených potřebách jsi ženou býti chtěla.

Zdroj namětu