Maják Petr Pavel

Inspirováno blogem pana Jiřího Jurčáka: Petr Pavel - morální maják, vysoce čnící nejen nad Palachovým hrobem

K čemu ta všechna tolik břitká ironie, často až sardonická,
s níž Petru Pavlovi se vysmívají ti,
kdo tolik nespokojení jsou s jeho minulostí?

Proč jsou lidé tak uchechtaní z toho,
co nikdo o něm netvrdí, natož on sám?
Tak vděční za posměch nad jeho liliovou bělí před desítkami let,
nad jeho vůlí po svobodě v porobené zemi jakbysmet.

Kdyby se chvástal jako debil tím, kým nebyl,
kdyby byl Petr Pavel oslavován za to, že byl jako Havel,
pak dávala by mi ta jeduplná ironie smysl.

Co tedy jejím smyslem je,
ne-li jen v zasnívání CO BY, KDYBY?
Možná by ryby opravdu být nemusely v rybníce,
kdyby jich jinde byly více než tři věrtele
a na lukách by se jich proháněly tisíce.

Nebudu předstírat, že netuším,
jaké kouzlo mají ty posměchy pro vděčné adresáty převypjatých ironií,
v nichž realita převrací se naruby
pro ty, kdo Petra Pavla nevolili.

Kdopak se nám to z té přeexponované ironie vylupuje ve světle,
jež tak příjemně a konejšivě oslepuje?
Fujtajblový opak.


Aby mohli žasnout nad tím přízrakem
a chlubit se vlastní moudrou volbou.
A zaplašit myšlenky na to,
že ty, jimiž dnes pohrdají,
zas poslušně by volili,
aby jim noví soudruzi po volbách nevyčítali, že zlobili.