Kolopotně spěji k pochopení příznivců pana premiéra

Že mi to trvá, je moje chyba. Jen málo brouzdám na netu, tak neznám dobře tu či onu jeho vybroušenou fazetu, v níž kořeny má jeho kariéra.

Přesto na mne sem tam, a často náhodou, na netu jukne odkaz nebo podmanivá zpráva. Ať zleva je či zprava nebo ze středu, lhostejno kdy. Dnes shodou okolností ve středu se podivuji nad kreací, již mnozí z vás patrně viděli už v to květnové pondělí.

A stále více rozumím, že tohle každý neumí. Imponovat svým voličům, jako by říkal lidu: „ Čau a čum, jak já si s otázkami poradím. A ač neladím lidem všem, našinci mají znát, jak směle to, co nehodí se, zametem.“

A pak je tu docela jiný pan premiér. Ten, který nestraší, že nikdy neodstoupí. Dokáže osvěžit a pobavit. Není na slovo skoupý. A  dává naději. Že na omylu plují nad kostlivci zatuchlými vodami,  blouznivci věřící, že nic se nezmění.