Když někdo tahá Hitlera

Inspirováno větou pohoršeného občana: „Jakmile někdo začne tahat Hitlera, jeho další úvahy považuji za bezcenné“.

Občas o někom zaslechnu,
že tehdy ještě tahal kačera.
Nic, co by mohlo pohoršit.
Nic, co by mohlo vystrašit.
Nic, o čem chtěl by někdo říct,
že to se nedělá.
*
Však když jsem přečetl si,
že někdo tahá Hitlera,
představil jsem si,
jak zvečera, když se stmívá,
stává se figurína s brigadýrkou k hlavě přitlučenou,
nalepeným knírkem a do čela patkou
přízrakem v rukou tajemné osoby,
jež pak ji na provaze po podlaze vleče,
drncá s ní přes schody a dál ven po chodnících uličkami,
kde ve sporém osvětlení zalesknou se co chvíli knoflíky a železné kříže.
Kde kolemjdoucím dámám vlasy hrůzou zvedají klobouky.
Kde podívaná ta je pro ně horší než mít za krkem chlupaté pavouky.
A kde, jak píši v rozpacích níže,
i kdejakému jindy přesmělému psovi zbělel z toho vous,
aniž ho jmenovaný kous.