Kdo všechno je, xakru, kromě ministra vnitra Rakušana, bezpečnostním rizikem pro ČR?

  Tak to fakt netuším. Ale spekulace o tom, že je Andrej Babiš rizikem pro Českou republiku, neobsahují některá relevantní fakta.

Především, a to v prvé řadě, je třeba si stanovit zásadní východisko či, chcete-li, úhel pohledu, protože v zemi permanentně, cíleně a úspěšně rozkopávané na dva protilehlé tábory, přestává být možné jednoznačně určit, co je v zájmu občanů České republiky. Neboť to, co je v zájmu jedněch a co vnímají jako zdroj pocitu bezpečí, jiné naopak zneklidňuje a vnímají to jako ohrožení.

Také je třeba vzít na vědomí, že v napětí přímo souvisejícím s válkou na Ukrajině stoupá i mezi politiky nervozita a podrážděnost, což může vést k přecenění některých hrubších ingrediencí vzájemných střetů.

Neměli bychom tedy přeceňovat ani způsob, jakým se Andrej Babiš vyjádřil o ministru zahraničí Janu Lipavském.  Není to poprvé, kdy byli občané nemile překvapeni obsahem soukromé korespondence, který se nešťastnou náhodou dostal k nechtěnému příjemci. Stalo se to i tehdejší ministryni spravedlnosti Marii Benešové po televizní debatě u Václava Moravce ("Tak to byla vyvážená debata toho prasete jak víno. I ti dva (Balík s Ferim) se nestačili divit!"). Ve vyspělejší demokracii by po takovém sebeodhalení asi následoval sestup s hrušky, ale jsme v Čechách.

Skutečným bezpečnostním rizikem nejsou zdaleka jen lidé, kteří za noci vycházejí s citlivými dokumenty a obezřetně je pak předávají příslušníkům cizích zpravodajských služeb. Jsou to i docela obyčejní šmejdi, kteří ani nemusejí nic nikomu vyzrazovat.

Přesto se jim může podařit dostat i vysoce postaveného a mocného politika do stavu, v němž ztrácí soudnost, dělá chyby a vyvolává znepokojivá podezření na ztrátu kognitivních schopností. Být pod neustálým tlakem a muset celé roky klopýtat přes klacky házené pod nohy, to musí vyčerpat i takového matadora jako je Andrej Babiš.

Může si být Andrej Babiš jistý alespoň tím, že do léčebny v Havlíčkově Brodě byl 17. července 2015 převezen opravdu jeho syn?

„Z výpovědi ošetřujícího lékaře umístěného soud zjistil, že se jedná o pacientovu první hospitalizaci. Byl přivezen spoután na lůžku včetně policejních pout záchrannou službou za asistence policie a dálniční policie poté, co byl nalezen na krajnici dálnice D1, jak tam postával a choval se nepřiměřeně.“

Vážný rozpor:                                                                        

V úředním záznamu policie se uvádí: „Zjištěno hlídkou, že ve směru jízdy na Brno se nachází v pruhu pro pomalu jedoucí vozidla Škoda Octavia… Prověrkou vozidla bylo zjištěno, že osádku tvoří pouze muž, který seděl na místě řidiče.“

Samozřejmě, že každý rodič musí být šokován a vykolejen, když je konfrontován s dosud nevídaným absolutním rozdvojením osobnosti i těla vlastního dítěte. Někoho policie jistě spoutala. Buď toho, kdo seděl v automobilu, nebo toho, který postával na krajnici. Jednoho z těch dvou později poslal Andrej Babiš na Krym, pokud to nebyl dvojník jeho syna. O trojníkovi raději ani neuvažovat.

Tato podivuhodnost ovšem není konec trýznivé hry, jíž je Andrej Babiš nechtěným účastníkem.

Po volbě prezidenta republiky vstupuje do hry Vít Rakušan jako tichý pozorovatel. Ale významně tichý.

Andrej Babiš se dostává do situace, v níž už nemůže věřit ani svým spolupracovníkům. Od některých z nich, se dozvídá, že jejich děti byly ve škole vystaveny politicky motivovanému ponižování. V zápětí je mu to potvrzeno článkem Jana Holoubka, v němž je dokonce popsán způsob, jakým se nejmenovaný učitel nejmenované školy dopustil na nejmenovaných jemu svěřených dětech porušení Zákona na ochranu osobních údajů a dotknul se tak i práv jejich rodičů. Nastražená past na předsedu nejsilnějšího politického subjektu sklapla.

Hanba ho fackuje, že sedl na lep členům svého vlastního hnutí, ale nemá odvahu požádat příslušné úřady, aby věc jednoduše ověřily. Asi je mu to trapné.

Protože došlo nezpochybnitelně k porušení zákona, mohlo by na řádné objasnění dohlédnout vnitro. A co na to Vít Rakušan? Srandičky!

Bezpečnostním rizikem pro ČR je i předstírání dobré vůle a ochoty vyjasňovat podezřelé zvěsti, rozdělující společnost.