Kdo jsou ti, kdo se nedokáží smířit s těmi či oněmi volbami?

Jsou to ti, kdo utrápí se z nich? Nebo snad ti, komu z nich praskne slepé střevo či plodová voda? Kdo?

Snad ti, kdo po nich uvažují o tom, že nebudou raději při tom, až jim bude vládnout podvodník či zločinec a nebo člověk jinak obávaný? Pitomec? A co je to to smíření? Smát se jak praštěný a nebo mlčet o tom, když je po tom?

Známe ty škodolibé krindy pindy hlupců ze sociálních sítí:

To vy jste jistě také musel spolknout hořkou slinu. To vy to nemůžete unést, vykousat. Praská vám z toho žilka. To vy máte dnes smutek, že?. Jste z toho v šoku,he he he. A tak dál a podobně.

Nad vší tou lidskou blbostí by snadno mohla zalesknout se slza v oku.

Že někdo myslí na to, že snad vezme čáru do Tramtárie, kde zkusí, jestli se tam lépe žije? Proč ne? Když unese to tak, že nestane se teroristou s třaskavou vestou v buse, ať si jde a pokud možno vesele. Třeba s myšlenkou na Gauguina. Upa Upa, tančit s kráskou pod palmami. Nechť rozjede se třeba po světě jak po paletě. Děti černé, žluté, bílé… A hleďte! Černé na slůněti jede! Tak o co jde, no ne? Svoboda. Lambáda. Přát jim to a nečůrat jim na záda. Pa