Jsme ohroženi odmítnutím státem?

Pokud se tak děje, pak by bychom to mohli přirovnat k autoimunitnímu onemocnění, což je negativní odpověď imunitního systému organismu na část sebe samého. Výsledkem je takzvané odhojení, jež bývá zhoubné pro celý organismus.

Taková situace může vzniknout například podceněním bezpečnostních rizik. Pokud by se například poslanci Parlamentu České republiky shodli na tom, že šíření dětské pornografie po internetu může ohrozit pouze děti těch občanů, kteří nejsou součástí struktur establishmentu a odmítli by se tím zabývat, časem by mohli zjistit svůj omyl.  Je zřejmé, že takzvané sdílení na sociálních sítích je současně šíření sdílených obsahů. Nikdo, kdo by takto šířil dětskou pornografii,  by před orgány činnými v trestním řízení neuspěl s vysvětlením, že tím sdílením nevyjádřil žádný postoj, ale pouze chtěl vyvolat plodnou diskusi o předmětných prasárnách. Věřím, že by se takový sdílný člověk jen obtížně mohl stát poslancem Parlamentu České republiky. Pokud ano, pak snad ne šéfem jeho bezpečnostního výboru. Předpokládám, že by byl vnímán jako člověk, jehož jednání je opakem toho, co se od něho očekává.

Vyvstává tedy otázka, jak je institucemi státu vnímána pornografie politická. Pokud někdo šíří informace, jejichž zdroj považuje i sama BIS za zdroj nebezpečné propagandy,  není  úplně jasné, proč si někdo přál, aby se tak hravý člověk stal šéfem Bezpečnostního výboru Parlamentu České republiky.  Jako by naše realita byla do značné míry virtuální. Hra na zajišťování bezpečnosti. Hra na nezpochybnitelné ukotvení v NATO. Hra na to, že Česká republika určitě nemůže začít dostávat žluté karty jako třeba Turecko. Jako by to také byla hra na to, že se to o nás neví. Jsem si vědom, že to pro někoho může být téma otřepané. Ale snahy vážná témata setřepat nutně vedou k potřebě je protřepat. Parlamentní volby jsou sice novým rozdáním karet, ale to neznamená, že tím zmizelo haraburdí zametané pod koberce. Ani to neznamená, že všechny karty jsou čisté.  A už vůbec to neznamená, že po volbách je údělem občana tiše spoléhat na to, že někdo z povolaných si na to haraburdí před dalšími volbami laskavě vzpomene.