I naši lidi si zaslouží pomoc

Pamětliv slov Kateřiny Konečné, rozhodl jsem se pomoci i našim lidem. Jako zbavitel od zlého. Od bolesti. Dobrou radou.

Vězte, že neměl jsem nejmenší tušení,

že čtenářům svým způsobuji bolení.

Snad ne dokonce trýzeň a z ní bušení srdce

jež vyvolat by mohlo u čtenáře strach,

že vyjančený až k infarktu myokardu obrátí se v prach

či jinak že by to s ním mohlo pádit ze strmého k smrti kopce.



A proto nyní spěchám slovem k bolavým těm nešťastníkům,

již závislými stali se na bolestivém čtení.

K těm, jejichž oči po mých rýmech lační jak po chlastu hrdla notoriků.


Příroda je to pro vás ku léčení od bolení.

V ní zkuste hledat čistou dokonalou poesii.

Jděte do zeleného háje a nebo ke všem šípkům.

Už první jarní květy jsou v ní k popatření.

Už bzukot včel je slyšet

a jarní písně ptáků.



Inspirováno diskusním príspěvkem:



Jakože nemám rád nevázané verše, vy je rozhodně pište.
Protože vaše okusy o rýmy čtenáře fyzicky bolí. Rozhodně víc, než celá ta vaše tzv. poezie.