Hrad vynesl špinavé karty. Esa to nebyla.

Snad by se tyto produkty Hradu daly nazvat hrou s cinknutými kartami, ale takto je pojmenovat si netroufám.

Ne však proto, že bych takové hodnocení vnímal jako příliš příkré. Spíše naopak. A protože nejsem ochoten vyjádřit se za použití eufemismů, tvrdím, že Hrad bezostyšně vynesl špinavé spodky. S rudými trenkami, jež krátce zavlály na Hradem nesnesou srovnání, neboť diverzě-umělecké skupině Ztohoven se nedala upřít ani upřímnost, ani čistota stylu a přesvědčivost, ani pravdivost. Vynesené špinavé spodky, jimiž se Hrad pochlubil, jsou nejen nechutně špinavé, ale nejsou ani nijak originální. Ostatně jak by mohly, když se jedná pouze o plagiátorství způsobů, jakými v Československu hýřil Klement Gottwald. Zde neplatí, že opakování matka moudrosti. V tomto případě je opakování matka duchamorné nudy. Matkou moudrosti by se podobné útoky mohly stát jen v případě, že by lidem konečně svitlo a přestali by se bát zvolit si skutečného pana presidenta. Nazvat umělce, kteří si šli zakouřit před budovu pražského Rudolfina, snobskou sebrankou, je přece srozumitelné a čitelné plagiátorství.  Spodky vynesené na světlo Milošem Zemanem a Jiřím Ovčáčkem, jsou špinavé spoďáry, jejichž výpovědní hodnota tkví snad jedině v tom, že zrcadlí stupeň vývoje naší společnosti. Nikoli však míru svobody slova, ale stupeň demokracie země, kterou takto reprezentuje její výše jmenovaný president.

Jiří Ovčáček přispěchal vynést své (či společné) spoďáry způsobem, v němž by se kromě ztráty soudnosti daly spatřit, domnívám se, i symptomy hlubší indispozice: „Ba co více, neúměra tohoto konání byla podtržena bezstarostným rejem, který zaznamenali fotografové. Jak archetypální! Lidé nemohou činit v zájmu ochrany zdraví mnohé věci, ale vyvolení ve stylu starého Říma pořádají pomyslné hody ve svém paláci. Současnost touží po lživých frázích a sladkých slovech. Odmítá přímé pojmenování stavu, situace, jednání. Hned se dostavuje rozčilení a ohrazení se. Třeba dopisem.“

Zcela záměrně netvrdím, že se jedná o projev nepříčetnosti, neboť k takovému hodnocení nejsem dostatečně odborně erudován.

V těchto souvislostech jsem nemohl nevzpomenout na pojem pražská kavárna, který vznikl z velmi nemoudrých pohnutek, aby bylo možné k této neohraničené a nesnadno definovatelné množině osob přihazovat dle vlastního „uvážení“, tedy ve stavu zvýšené ochoty podlehnout volání první signální  a ignorovat bránící se zdravý rozum. Pokud někdo řadí paní Elišku Balzerovou k pražské kavárně, za sebe mohu říci, že bych si s ní kávu vypil kdekoli a nezapomněl bych jí za dopis panu presidentovi poděkovat.

https://www.novinky.cz/kultura/clanek/eliska-balzerova-v-dopise-vyzyva-prezidenta-ke-slusnosti-40353861