Eva Decroix nechápe

Nechápu, co na tom nechápete, říkal kdysi často jeden kantor, když třída výmluvně v rozpacích ztichla.

Paní exministryně Eva Decroix napsala: Jen fakt nechápu, jak jsme mohli prohrát volby a pustit ke kormidlu tuhle svoloč. Lekce Velká! Díky za vás všechny, že držíte směr a hájíte normální svět a demokracii. Jsem s vámi.

Její věty nepřipomínám pro slovo svoloč (za než se už omluvila), ale pro to její nechápání. Kde byla, když mnozí voliči volili současnou opozici už s rozpaky a po jejím vítězství rovněž s rozpaky sledovali, jak ztrácí dech na cestě k novým volbám, jejichž výsledek bylo možné stále snadněji odhadovat jako velmi nejistý, později přinejmenším nejistý?
Jakou je tedy pro ni ta prohra lekcí, když ani čtyři měsíce po nových volbách nechápe, jak a proč prohráli a pustili tak své soupeře ke kormidlu. Vítězové nevylomili vrata ohrady. Možná byla stlučená poněkud halabala.
Paní Decroix poděkovala těm občanům, kteří drží směr a hájí normální svět a demokracii. To mohlo potěšit. Zvláště ty, kteří si nekladou otázku, zda jejich vyvolení nebyli v hájení téhož trochu zmatení, nejistí, váhaví, nedůslední či dokonce stále více skrytě smíření s prohrou.
Z toho, co často zaslechnu z rozhovorů lidí, mohu s jistotou říci, že na výsledek voleb měl nemalý vliv i okolní svět. Zdaleka ne jen válka na Ukrajině nebo její důsledek v podobě zvýšení cen energií, ale hlavně zahlcení nesmyslnými báchorkami, fake-news, hoaxy, o jejichž následném vyvrácení se už jejich oběti buď nedozvídají, nebo už nejsou ochotni vzdát se toho, čemu už jednou uvěřili.
Sám si nejsem jist, do jaké míry by bylo správné a možné omezit tok dezinformací, které cíleně dál rozdělují společnost, ale čím jsem si jist, je to, že dovolit osobám veřejně činným šířit lživou propagandu, jako by jejím tvůrcům sloužili, je výsledkem zbabělosti těch, kteří rezignovali na proklamované odhodlání téhle infekci (epidemii) čelit.