Doktor Husák s vápnem na nohavicích

Díky paní poslankyni Konečné se mnozí čtenáři dočetli konečně, za co všechno vděčíme soudruhovi Husákovi.

Od primitivnějších občanů už asi každý někdy slyšel nebo četl, co všechno zavinil či způsobil Václav Havel nebo alespoň to, že ta či ona nepravost se stala za Havla, a to také ve smyslu výčitky. Tedy že tomu nezabránil, ač mohl.

Tito kritikové Václava Havla mu vyčítají i to, co prokazatelně mají na svědomí konkrétní lidé. Vyčítají mu to dokonce navzdory tomu, že Václav Havel tyto lidi rozhněval, když k tomu nemlčel.

Jistěže jsou mezi námi lidé prostincí, kteří prezidenta vnímají jako člověka zodpovědného za úplně všechno, co jim vadí, překáží, co se jim stalo nebo čeho se od státu nedočkali.

Každý zná tu pomluvu, že Masaryk nechal střílet do lidí. Nebyla to fáma pavlačových tetek. Kdysi se to ve školách učilo. Komunistická moc si přála, aby se to tak učilo, i když to byl absolutní nesmysl.

Pravda je, že hlava státu nedala ke střelbě pokyn a nemohla průběh střetu ovlivnit. Prezident si dokonce předvolal tehdejšího ministra vnitra Juraje Slávika a žádal vysvětlení. „Pane prezidente, četníci stříleli v sebeobraně před agresivním davem. Nemohli jinak, šlo jim o holý život,“ dostalo se mu odpovědi. Sám Stránský, jako organizátor celého střetu, byl zbaven senátorské imunity a za organizování nepovolené demonstrace odsouzen k ročnímu pobytu ve vězení.

Byla to komunistická podlost, protože vinu na incidentu měl sám organizátor a komunistický poslanec Václav Kopecký:„Organizátoři postavili do předních řad pochodu ženy a děti, sami se skryli za nimi a na četníky začali házet kameny. Jednoho četníka zasáhli, ten údajně propadl panice a bez povelu vystřelil z pušky, pak i ostatní. Zranění utrpěly dvě třináctileté dívky a tři mladé ženy“.

Komunisté (či spíše komunisti) tedy připisovali Masarykovi vlastní viny.

Paní poslankyně Konečná se rozhodla k jinému způsobu manipulace veřejným míněním. Učinila tak na svém facebookovém účtu nezřízenou chválou Dr. Gustáva Husáka.

Konečná píše, že nechce Gustáva Husáka glorifikovat, ale z výčtu jeho zásluh by se mohlo zdát, že nebýt Husáka, lidé by do roku 1989 už žili ve zpustlých městech a obcích a mnozí ve slumech nebo zemljankách, bez infrastruktury, kulturních domů, knihoven, jaderných elektráren…

Neinformovaný návštěvník z Marsu by po přečtení jejího postu mohl mít dojem, že Husák objížděl v montérkách vesnice a na kolenou prosil nevědomé lidičky, aby si sami postavili v akci Z kulturák nebo samošku, a aby věděli jak, byl připraven se chopit lopaty, umíchat maltu a položit základy zázraku, nad nímž by pak lidé žasli jako nad seslaným darem – plodem dobré vůle dobrotivého soudruha.

Jako by potřebovali od Husáka i postrčit, aby se rozhodli svépomocně postavit družstevní byt nebo rodinný domek. A co teprve stavaři, statici a architekti? Jak by se bez Husáka mohli rozvzpomenout, jak se rýsují stavební plány, jak se cihla k cihle klade nebo jak se počítá krakorcový nosník? Jak by lidé bez Husáka sami přišli na to, že stejně jako dříve, i nyní je nutné zachovat zdravotní střediska či postavit nová? Snad už jen chybělo vyzdvihnou Husákovo zdravotnictví a uvést příklad, jak bylo v kriminále postaráno o Václava Havla. Že když byl na dně sil, Husákovo zdravotnictví mu neodepřelo léky. Třeba to paní poslankyně příště připomene.

Původně pro Medium.cz