Co zmůže Otakar Foltýn, když schody se myjí shora?

Zeman nesložil zbraně. Proti Ferdinandu Peroutkovi má nabito ostřeji než před lety. Jeho obvinění Peroutky z fascinace nacismem doplnil v rozhovoru pro Aktuálně.cz dalšími větami, jež působí jako primitivní podlosti:

„Peroutka netrpěl příliš, protože jako čestný vězeň měl například možnost používat civilní oděv. Kromě toho ho v roce 1943 pozval K. H. Frank a nabídl mu opět vedení Přítomnosti.“

Že byla Ferdinadu Peroutkovi po okupaci Československa nabídnuta spolupráce, není nic překvapivého. To by měl Miloš Zeman i z naší nedávné historie vědět. Každý totalitní režim se snaží získat na svou stranu své odpůrce. Jednak proto, aby mu nepřekáželi, ale i proto, aby ze silných udělal slabé a představil je pak jejich příznivcům jako již zlomené či ukázněné. Aby ukázal lidem jejich vzory a hrdiny nikoli jako mučedníky, ale jako ty, kteří se příkladně podvolili. Že byl Peroutka za své odmítnutí spolupráce poslán znovu do koncentračního tábora, je skutečnost, která se nehodila komunistům stejně jako Miloši Zemanovi. Hodnocení míry utrpení vězně dvou koncentračních táborů je daleko za hranicí vkusu a upomíná na diskuse o způsobilosti jmenovaného vykonávat prezidentský úřad.

Útoky na Ferdinanda Peroutku jsou jednou z největších obludností současnosti, a to nejen proto, že navazují na demagogii minulého režimu, který špinil Peroutku podobně hanebně, ale hlavně proto, že Miloš Zeman tak činí opíraje se o současnou českou justici, neboť domněnku soudce Tomáše Novosada, že byl Peroutka fascinován nacismem i Adolfem Hitlerem jako králík pohledem kobry, odmítají naši historikové a považují ji za důsledek nepochopení Peroutkových článků. Kouzlem nechtěného se pan soudce dopustil omylu, neboť králík není kobrou nikdy fascinován (omámen, okouzlen), ale ztuhne strachem. Je tedy spíše paralyzován. Peroutka však nebyl ani nečinný, ani lhostejný, proto byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald až do osvobození americkou armádou. Lžím (či dezinformacím) o Ferdinandu Peroutkovi by bylo možné alespoň částečně zabránit, pokud by si současná vládní moc připustila, že její ministerstvo spravedlnosti zdědilo v kauze Peroutka logické důvody k očištění jména novináře, který byl a je hanoben podobným způsobem, jako za minulého režimu.