Člověk objevitel, ochránce i ničitel

Každý náš občan už viděl celou řadu pěkných ptáčků, aniž by musel cestovat do dalekých exotických zemí.

Ale je to už řada let, kdy jsem měl možnost vídat na krmítku za okny zvonky, hýly i dlasky. A je to velmi dávno, kdy jsem stál na zahradě a díval se, jak se na drátech mezi sloupy, jako na starodávném počítadle pro děti, houfují vlaštovky před odletem do Afriky.
A potom ještě mnoho let bývali na podzim stromy přes ulici obtežkány hejny hlučících špačků. Občas se vznesli a prolétli se po obloze v proměnlivé formaci, než zamířili na jih.
Nějaký čas se mohlo zdát, že ptáků ubývá jen tu a tam, kde lidé příliš hrubě vzali krajině její tvář. Není to tak. Není to jen tu a tam:

Odkaz

I přes veškeré snahy ochránců přírody některých druhů fauny světa ubývá, jiné dokonce mizí. A nemůže být útěchou, že co chvíli objeven je nový druh. Není nový. Jen nově objevený.
Někdy však přece, velmi vzácně asi, stane se, že oko spočine na druhu, jenž přinejmenším budí rozpaky.