Čas tragické komunikace STRATKOM (Otakara Foltýna) se vleče

Teta Kateřina by si možná s titulkem uměla poradit stejně pohotově jako v Saturninovi Zdeňka Jirotky.

Její komentář by mohl znít: Co se vleče, neuteče. Ale to by mohlo platit, kdyby nebyl důvod ke spěchu. Kdyby nám hrozby nešlapaly už dávno na paty. A nebo, kdyby už bylo pozdě.

Uvědomuji si, že slovo hrozby se zde mnohým čtenářům bude zdát jako příliš silné. Ovšem. Jaképak hrozby ve svobodě slova? V zemi, kde každý má přece možnost porovnávat informace z více zdrojů (údajně).

Kdyby se třeba začalo proslýchat, že nějaký farmař má v ohradě jednorožce, pak, i kdyby se to někomu zdálo pravděpodobné, mohl by se případných pochybností zbavit tím, že by si našel telefonní číslo farmy a zeptal se, případně by mohl farmu navštívit a podívat se české stračeně zpříma do očí, spočítat její rohy a obohacen o další zkušenost s fakenews se vrátit s úsměvem na rtech domů.

To je ve zkratce postoj těch, kteří už ani v šířených lžích týkajících velmi vážných témat nespatřují nebezpečí, ale spíše je povyšují na nutný indikátor míry svobody slova(!) Jako by odmítali pochopit, že s použitím moderních technologií je snadné vytvořit nezvladatelný přetlak lží, polopravd (fakenews, hoaxů, deepfake…), jaký není v silách žádného státu zvládnout, pokud jen nečinně přihlíží jejich důsledkům a dopadům na veřejné mínění.

Od vytvoření Odboru pro strategickou komunikaci státu bylo důvodné očekávat, že bude účinným způsobem sloužit široké veřejnosti tím, že ji bude průběžně informovat o konkrétních způsobech manipulace veřejným míněním a vyvracet lži používané aktéry hybridní války.

Když se však podíváme na oficiální účty STRATKOM na platformě X nebo na Facebooku, nalezneme tam připomínky různých výročí a ohlédnutí do minulosti včetně připomínky úspěchů ve sportu.

Komentář Martina Čabana na Seznam Zprávy ze dne 16. 1. tohoto roku mě přiměl ověřit si, čím se STRATKOM na svých účtech zabývá a zda je tam možno nalézt to, co by mělo být jeho hlavním posláním:

Obecně mají být předmětem strategické komunikace státu v maximální míře fakta a data, jimiž lze vyvrátit dezinformační útoky. Naopak není úkolem „stratkomu“ přebírat i s chlupy politickou komunikaci, chcete-li propagandu, vlády a jejích představitelů.

Musím dát panu Čabanovi za pravdu. Můj dojem je ten, že vláda si na pozadí hrozeb vrazila ruce hluboko do kapes a dala přednost spíše nečinnosti. Jako by si ani nepřála, aby její nově vytvořený odbor plnil nejdůležitější deklarované úkoly. Nestal se ani soupeřem těch, kteří na domácí půdě posilují ruský vliv rozmanitými bizarnostmi.