Brebery z arzenálu Sovětského svazu v České republice

Co mnozí občané potřebují vědět, co mají vědět (aniž jsou si toho vědomi) a proč se jim neuleví, až to budou vědět. Není proč to tajit. Ostatně Vladimír Merta zpívá o pravdě: Slabé nezabije a silné nezahojí.

Po uveřejnění informace, že Andreje Babiše mladšího vyšetřil pan doktor Karel Kaufner, český psychiatr žijící ve Švédsku,  a že shledal posuzovaného duševně zdravým, někteří novináři i mnozí uživatelé sociálních sítí, zahájili pátrání. V tónu některých kladených otázek a odpovědí v diskusích bylo možné cítit nervozitu. Ne snad přímo zděšení nebo paniku, jen něco jako poplašení anaerobních občanů z neočekávaného vánku čerstvého vzduchu nad močálem v závětří.

Ti, kdo „chápou“ výsledek psychiatrického vyšetření Andreje Babiše mladšího jako nehorázný, jsou patrně zcela pohlceni představou, že se jedná o nepřípustný zásah do vnitřních záležitostí soukromé firmy Česká republika, a tedy i do jí vlastněného oboru psychiatrie. Pozornosti pátračů neunikl ani seznam soudních znalců. Tak to by opravdu bylo NĚCO, kdyby se ukázalo, že žádný pan doktor Kaufner neexistuje a že si ho více než vážně duševně nemocný Andrej mladší vysnil (inspirován například cestou pro rohlíky do Kauflandu) jako svého ochránce. Jako štít před dotěrnými démony vynořujícími se v jeho zkroušené mysli. Nic radostnějšího si nemohou tonoucí ve smrduté vodě přát, něž na hladině čeřené jen výdechy metanových pšouků spatřit mezi žalostně nicotnými stébly pořádný trám z balzového dřeva. To by byl opravdu spásonosný triumf, kdyby Karel Kaufner neexistoval nebo kdyby se ukázalo, že to není doktor ale třeba švédský chovatel sobů.

Pak se ale objevila fotografie (následně mnohokrát sdílená) dokazující, že pan Karel Kaufner nejen existuje, ale že se s ním setkala paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová, což se u vědomí nedávného setkání pana Miroslava Kalouska s Andrejem juniorem stalo více než podezřelou okolností, či spíše indi pocií usvědčující Top 09 z projevu politicky nepřípustné filantropie. Ale ani ze setkání paní poslankyně Pekarové Adamové s panem doktorem Kaufnerem není možné vymlátit politické body, neboť fotografie byla pořízena ve Švédsku na oficiálním setkání zástupců Parlamentu ČR s krajany žijícími ve Švédsku.

Střízlivě uvažující člověk by si pomyslel, že pokud Andrejovi mladšímu někdo pomohl najít lékaře, který by jej vyšetřil, musel to být někdo, kdo si byl dobře vědom skutečnosti, že několik našich lékařů mu tuto službu poskytnout odmítlo. Že to byl tedy pozitivní a chvályhodný čin a příklad solidarity s člověkem v nesnázích.

Naši mnozí občané jsou však natolik „uvědomělí“ (jak se kdysi říkalo o lidech souzněných s mocí), že dokážou za všech okolností myslet politicky. Nějaký Kaufner odkudsi ze Švédska… Ten přece nemůže být objektivní a rozumět našim středoevropským duším a námi prožívané zdejší realitě. Ten nemůže být stejný jako naše paní doktorka, naše Dita Protopopová… Tak to opravdu nemůže!  Proč?

To je právě to, co by měli naši občané vědět. Pan doktor Kaufner, a to dokonce ani kdyby chtěl, si nemůže dovolit ignorovat, že paranoidní schizofrenie nejsou žádné breberky žijící s člověkem skrytě a nenápadně. Ta se nedá utajit jako tito světloplaší paraziti nebo třeba tasemnice. A neprojevuje se tím, že takto duševně nemocný člověk řekne svému otci několik vět a že je neřekne s klidem hráče pokru.  Nevěřím, že pseudošamani z hnutí ANO spolu s naším panem prezidentem jsou přesvědčeni o svých diagnostických schopnostech a že jsou sami takzvaně chycení. Co však asi tiše diagnostikovali (detekovali) správně, je vzniklý „průsmyk“ odhalující nikoli nějaké breberky (vady, jevy), ale pořádně vypasené brebery ve způsobu uplatňování moci. Brebery, které sem tam zabíhají i do oblasti posuzování duševního zdraví. Tedy do oblasti,  v níž se takových hovad popásala v Sovětském svazu celá stáda.

Druhá informace pro naše uvědomělé spoluobčany (a novináře druhu pá pá ratio) je ta, že se vůbec nemuseli pokoušet doktora Kaufnera lustrovat, protože jim do toho vlastně vůbec nic není. Něco jiného by bylo, kdyby se Andrej mladší dostavil na mítink hnutí ANO a tvrdil by například, že se právě vrátil z Pražského Hradu, kde pan prezident Zeman jeho návrh na rezignaci s úlevou přijal. A kdyby ještě dodal, že nemá času na zbyt, neboť je pronásledován vojenskou juntou ozbrojenou cepy a řemdichy,  skutečně by to mohl být projev paranoidní schizofrenie a doktor Kaufner by měl co vysvětlovat.

Třetí informace je ta, že jakkoli se to může zdát anoobčanům k neuvěření, v České republice  lidé smějí beztrestně naše zákonodárce i navštívit v jejich kancelářích a požádat je o pomoc ve své svízelné životní situaci. Mohou tedy i žádat o pomoc či radu ve věci bližního svého, tedy i pro Andreje Babiše mladšího, a to i když není občanem České republiky, neboť je zde důvodné podezření, že mu byla neoprávněně stanovena psychiatrická diagnóza právě v České republice.  To by ovšem nikoho z všetečných slídilů ani nenapadlo, neboť jsou zmámeni tím houstnoucím anonisticko-protektorátním puchem, v němž je pro ně Andrej Babiš mladší persona non grata. Proto nad ním raději s předstíranou vnitřní jistotou neúprosně vyjadřují lítost jako nad nemocným nešťastníkem nebo jen konstatují, že je „mimoň“ (jak se vyjádřil „expert“ Jiří Paroubek).  Mirek Topolánek dokonce vyvinul úsilí od Andreje mladšího odehnat jeho podpůrce slovy: „Kluci, nechte Babiše juniora na pokoji! Je to nedůstojné a nikomu tím nepomůžete.“

Nedůstojné je naopak jakoby přátelsky (žoviálně a blahosklonně) předstírat empatii,  dělat z člověka nesvéprávného blbečka a pokoušet se lidi v jeho blízkosti diskreditovat jako hyeny zneužívající jeho nemoci (navzdory skutečnosti, že byl čerstvě shledán dvěma odborníky duševně zdravým).

Známe to z minulého režimu. Když bylo slyšet mnoho kritických hlasů, vynesla se karta vnitřního nepřítele, který pomýlil do té doby spořádaně souhlasící občany. Zdá se, že výraznou prioritou pro prdlouše (zde ve smyslu podlouš) je ta, o níž zpíval Karel Kryl. Nenechat se omezit v pohodlí za mezí: