Argumentace praktikujících ateistů (poskytujících výsledky svých bádání)

Protože mne zajímají jejich východiska a z nich vycházející pozoruhodné myšlenkové produkce, jimiž hájí své závěry, nabídl jsem téma více než štěpné.

Měli argumenty? No tak určitě, jak říkají sportovci. To určitě. Ne sice argumenty o cokoli se opírající nebo dokonce relevantní, ale rozhodně se pokusili.  Důležité je se zúčastnit, jak také někdy říkají sportovci, protože sportovní je zúčastnit se, i když kondice není zrovna optimální.

Pokud jsem správně pochopil obsah komentářů, paní Matějíčková nemůže mít spirituální zkušenosti. Nedoložila totiž nějakým certifikátem, že je způsobilá rozlišit zdroj sdělení – tedy zda si třeba jen nezapomíná vypnout rádio, které pak omylem vnímá jako hlas Boží. Podle těchto badatelů měla paní Matějíčková štěstí, že v rádiu nehráli internacionálu nebo nevysílali projev Miloše Zemana, což ji zachránilo od ještě většího trapasu.  Aby nedošlo k nedorozumění, je třeba uvést, že obsah sdělení nebyl v rozhlase vysílán. Rozhlas má jiné zdroje. Ale možná jsem komentář špatně pochopil. Možná měl pisatel na mysli, že je paní Matějíčková čipnutá CIA a slyší hlasy z centrály. Nejzajímavější na tomto komentáři je věta: „Tvrzení o přímé komunikaci s Bohem je poněkud sebevědomé“. Pisatel poněkud neuvádí, zda by měl takovou komunikaci zprostředkovávat nějaký uliční výbor, ministerstvo vnitra, Vatikán, nějaký sibiřský šaman, Dalajláma nebo někdo poněkud úplně jiný.

Jeden ze zúčastněných ateistických badatelů vyšel ze své víry v relevantnost vlastního zdroje poznání – ze svého vlastního nevědění. Z tohoto zdroje dovozuje závěr, že o Bohu tedy nemůže vědět nic ani nikdo jiný, proto jsem já naivní (nerespektující nevědění praktikujících ateistů).  

Další komentující byl (a dosud možná je) paní Matějíčkovou jednak z neznámých důvodů zmaten, navíc nepovažuje Boha za zdatného střelce, což možná není vyloženě odmítnutí existence Boha. Možná pisatel pouze zpochybnil smysl jeho existence, což je celkem přijatelný postoj nespokojeného člobrdy. Podobné argumenty zaznívají v diskusích o smyslu senátu.

Doufám, že ctěný čtenář ocení, že jsem již dne 2. 11. dal praktikujícím ateistům příležitost se zamyslet a vyhnout se tak nemoudrým projevům jejich vlastního nevědomí.

Aby mi nebylo vyčítáno, že jsem téma ošidil o jeden z důležitých úhlů pohledu, dovoluji si odkázat i na projevy postretardační desorientace (PRD) vysvětleném v mém komentáři pod článkem pana Skopala.