ANO, Brabec v hrsti zazněl hlasem orla!

Orla, který se vysiluje tak, až tóny z jeho hrdla znějí smyčcem umaštěným ve strunách, a prozrazují, jak obtížné by bylo vzlétnout směle do oblak, když v hrudi chvěje se a studí srdce maličkého ptáčete, 

jež kejhat musí píseň hejna zas a znovu potrefených husí. Když nezbývá už čas. Když maraton se mění v závěrečný sprint. Když ring si žádá chvat. Pak pro klas ještě něco zkusí.

Něco malého. Nedůstojného. Malého tak akorát. Sobě přiměřeně. Jak? Jak odtuší, že vůdce si to přeje. Však víme, jak to v ANO chodí. Není sám. Za chvilku vrátíme se k tomu, jak moc bezuzdná a mrzká škodí.

Brabec o Bečvě:

„Velmi mě mrzí, že amatéři – při vší úctě k poslancům – se snaží nahradit práci policie a kritizují soudní znalce, úřady i vyšetřovatele.“

Ministr také míní, že jde o snahu zasáhnout do sněmovních voleb. „Prostě opět 'antibabiš' jako vyšitý,“ prohlásil.

Chudák  pan ustaraný Brabec. Pokud jsem ho správně pochopil, tak musí žít v zemi, kde se ani jako člen její vlády nemůže spoléhat na její instituce a jejich orgány, a má dokonce vážné pochybnosti o jejich nezávislosti.  A to už je nějaká šajba! Jak by asi musel nést úděl běžného občana, který je hlediska hierarchie takzvaný noname, nikdo, opak VIP? To se pak nechce jít z hrušky dolů mezi ty pohrdané blbečky, kteří musejí snášet sprostoty vrchnosti. Možná si měl včas promluvit s kolegyní Schillerovou. Ta by ho možná přivedla na jiné myšlenky vyprávěním o své víře v právní stát, nezávislost justice atd. atp.

Inu to se někdy stává, že vytrvalým stlaním do vlastního hnízda stává se to místo tím, čím stele se.  Kdy naposled tak ANO stlalo? Tak, že skoro by se zdálo, že lejno to snad muselo už snít, že jak bumerang na cestu zpět vznese se.

Nic Vám to nepřipomíná?  V heslech: Amatéři, nahradit práci policie, kritizovat soudní znalce, antibabiš…

A ještě jeden klenot zrozený naší VIP perlorodkou: Možná si vzpomenete, kolik se vyrojilo různých scénářů, kdy různí „amatérští chemici“ a další takzvaní odborníci začali spekulovat o tom, co všechno se tam mohlo nebo nemohlo stát.

To naši anonisté, to jsou jiní kabrňáci. Odborníci na cokoli, když je třeba.  Všeználci a vševědoucí vševědci. Žádní příštipkáři.  Žádní obyčejní zdravotní bratři. Psychiatři, jářku! Když veřejná poprava na křivé slovo vzatými  podvodníky, tak v Gottwaldově stylu se vší bezohlednou sprostotou.  Už jen bílý plášť jim chyběl.  To by byla scéna!  Jak ze Shakespeara. (Bílý plášť dejte mi a volnost pravdu říct a pročistím skrz naskrz tělo zkaženého světa, bude-li trpělivě užívat můj lék.)

Samozřejmě, že to byl nátlak a zastrašování jako vepř.* Zase. Přece už věděli, že je zaděláno.  Že už několik odborníků mělo pro strach málo uděláno, když byli požádáni o nové vyšetření Andreje juniora.  ANO,  ano, ruce pryč od Andreje juniora, sic každý uslyšíš, že antibabiš jsi jak antikrist, co jako loutku vodí ho. Jak medvědář medvěda zneužívá, aby získal strdí.  Jak někdy člověčina zavání, neřku-li nečekaně smrdí.

Pánové Havlíček a Kasal (zákonodárci) jistě vědí, co vedlo k mnohaletým tlakům na novelu zákona o soudních znalcích a že už před mnoha lety bylo konstatováno, že soudní znalci (posuzovatelé duševního zdraví) jsou téměř nedotknutelní (pod křídly kvočny justice). Na Větruši si měli možnost ochutnat to úspěšné vábení k projevu falešné solidarity na úkor „pacienta“.

Musím končit, tak v rychlosti jen jmenovaným doporučení účinné terapie:

K hlubšímu uvědomění důsledků nastýlání do vlastního i do společného hnízda (ve smyslu zasvinění atmosféry ve společnosti se zpětnovazebními vedlejšími účinky) doporučuji  navštívit divadelní představení Dobové tance (Karel Steigerwald) a maximálně se soustředit především na scénu, v níž hoteliér coby chvilkový revolucionář (kdysi Leoš Suchařípa), stoje na stole, upije z půllitru piva a zamyšleně dí: „ Sám to ředím.      Sám to piju.

*TO SEM ALE PRASE!!!“