Analýza situace v České televizi konečně zveřejněna. Konečně.

Zatím se jedná spíše o osnovu v hrubých rysech, která ještě není dopracována, přesto z této předběžné zprávy lze konečné závěry odhadnout. Vybírám to nejpodstatnější v několika bodech.

Těmi jsou:

1. Hodnocení kvality zpravodajství a publicistiky Nory Fridrichové, Marka Wolnera, Václava Moravce a Jakuba Železného.

2. Hodnocení ohlasů na kvalitu práce redaktorů jmenovaných v bodě 1. ze strany ostatních zaměstnanců     ČT

3. Závěry z ohlasů diváků

1. O kvalitě zpravodajství není nikomu z radních nic podstatného známo, což je zcela v souladu se slovy předsedy Rady ČT Pavla Matochy, který se již dříve vyjádřil, že není v možnostech členů Rady ČT mít přehled o každém odvysílaném zpravodajském a publicistickém pořadu. Proto jsou ohlasy stěžovatelů nezbytnými podklady, bez nichž by Rada ČT neměla podle čeho zpětně dohledávat a ověřovat případná vážná pochybení jednotlivých zaměstnanců. Bez těchto všetečných pomocníků by byl smysl existence Rady ČT významně oslaben, neboť, jak je uvedeno výše, zájem členů Rady ČT o vysílání předmětných pořadů je natolik nízký, že nejsou kompetentní se k jejich kvalitě bez nutné přípravy vyjadřovat. Z toho logicky vyplývá nezastupitelný význam diváckých stížností, jejichž vyhodnocování dává členům rady možnost vykazovat činnost a zasloužit si tomu odpovídající finanční odměnu.

2. Přestože ČT Praha zaměstnává na tři tisíce lidí, nejsou k dispozici žádná jejich kritická hodnocení na adresu výše jmenovaných redaktorů ve smyslu obsahů diváckých stížností, v nichž byli zde jmenovaní redaktoři kritizováni za jimi veřejně verbalizované probruselské postoje.

3. Vyvodit konečné závěry ze stížností diváků zatím nelze, neboť jejich obsahy a dikce vyvolávají značné rozpaky pramenící i z pochybností o vnitřní jistotě pisatelů. Ti totiž, až na nemnohé výjimky, svěřují svou identitu pouze České televizi a zůstávají pro ostatní diváky a občany takřka v anonymitě. Naopak několik tisíc diváků podepsalo veřejně přístupné petice (se zcela srozumitelným obsahem), jimiž stejným redaktorům ČT vyjadřují podporu.

Je tedy důvod k zamyšlení nad pravými důvody ke stížnostem, jimiž se Rada ČT začala zabývat.  Nabízí se především následující zjednodušeně formulovaná motivace, která by relevanci obsahu stížností mohla zcela posadit na hrnec: Jak se na Babiše z Bruselu volá, tak jeho dotčení příznivci křičí.

Shrnutí:

Z uvedeného vyplývá, že před finální podobou analýzy bude ještě nutné, aby tým expertů vyloučil či potvrdil důvodné podezření, že hlavní motivací stěžovatelů je především jejich potřeba stát se holí na hřbetě těch, kteří nesplňují jejich iracionální očekávání. Tedy očekávání, že redaktoři ČT budou se vší vervou hájit a chránit  jejich  jimi podporované a nekriticky ctěné osobnosti naší vrcholné politiky. To by ovšem nebylo možné vnímat jako legitimní projev občanské společnosti, ale spíše jako aktivismus těch našich spoluobčanů, kteří se obávají ztráty prestiže svých „vůdců“ a následně vlastních pocitů ztráty spolehlivého ukotvení. Proto je i úkolem veřejnoprávních médií lidem připomínat, že příslušníci naší vrcholné politické reprezentace jsou za všech okolností stále lidé, z jejichž selhání je třeba se poučit, nikoli za ně trestat jiné lidi. Taková nekritická příchylnost může u člověka po zklamání politiky způsobit, že se cítí jako hůl v plotě.   

A ještě hůř se může občan cítit později, když vrchnost s prodejnými pochopy nakonec pochopí, že s holemi je v jeteli a poněkud i po výprasku. Žalostné výjevy! Když vrchnost jede s kopce a všechno dává v sázku. Když chytajíc se stébel je vděčná i za udavače, jimiž ty neposlušné v agónii nepříčetná jak holemi tříská.

Dílčí analýzu vypracoval: Jaroslav Herda (bez nároku na honorář) na žádost zadavatele Jaroslava Herdy