A znovu k osobnostem volajícím po více Foltýnech

Slova Otakara Foltýna dopadla do myslí i srdcí našich spoluobčanů. Někde jako hrách na stěnu, jinde jako do kypré životodárné prsti.

A někteří je pocítili jako osolený hrách vystřelený z lupary do jejich otevřených ran. Chňapali po nich a tiskli si je k srdcím. V jejich tvářích bylo možné snadno číst zklamání, rozhořčení, ponížení i slova, která zahltila jejich mysl.

„ Jak si mohl vládní koordinátor pro strategickou komunikaci dovolit vyslovit na adresu našich spoluobčanů něco tak urážlivého? „

……………………………………………………………………………

Slova Otakara Foltýna: „Proč někdo vůbec může obdivovat, omlouvat, anebo dokonce blahořečit tak neuvěřitelně zrůdný režim, jako je třeba současný Putinův režim. Velmi často to jsou lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění, anebo mají jenom životní smůlu, anebo jsou to prostě jenom s...ě.“

……………………………………………………………………………………………………………………………

Copak každý, kdo obdivuje režim vraždící své politické odpůrce a odvléká děti ze sousední země na převýchovu, musí být svině? Copak už občan České republiky nemůže svobodně vyjádřit svůj jiný názor na vyvražďování obyvatel Ukrajiny a proměnu ukrajinských měst v ruiny? Nebo svobodně šířit lži podněcující nenávist navzdory trestnímu zákoníku č. 40/2009 Sb. § 355? Jako by si současná vláda opravdu přála, abychom dodržovaly zákony této země? To by byl už nezpochybnitelný soumrak na cochcarismem.

Nebo ty Foltýnovy příkopy! (“Je kolem nich potřeba vykopat příkop tak hluboký, aby do toho nespadli ti, kteří jsou na druhé straně.“)

To nás snad chce nahnat do lágru s vodním příkopem?“

Doslov:

Po listopadu 89 bylo napsáno tisíce stránek o lžích, kterými si tehdejší režim pomáhal k udržení moci. Namátkou - o disidentech, o únoru 48, o hrdinech, kteří bojovali v zahraničí proti Hitlerovu Německu, o Masarykovi, který prý nechal střílet do lidí. Také o Miladě Horákové, aby mohla být pověšena za hrdlo za podpory rozhořčených spoluobčanů. Šíření lží mívá tragické důsledky. Někdy i miliony obětí. Proto vnímám jako úpadek společnosti, že tolik lidí vnímá vědomé šíření lží jako nějakou neškodnou hru. Jako hru na slepou bábu. Došlo to tak daleko, že i ty nejprůhlednější lži ruské propagandy jsou některými jejími cílovými osobami převráceny naruby tak, aby se z nich staly lži druhé strany. Příkladem budiž slova jedné mladé paní, která fantasmagorii Nikity Michalkova (o infikovaném ptactvu vycvičeném k letu po určené letové trajektorii na ruské cíle) komentovala takto: „Třeba to vůbec neřekl. Třeba to video bylo vytvořeno pomocí umělé inteligence druhou stranou jako argument pro Ukrajinu.“ A ze stejného okruhu osob nedávno zaznělo: „Už aby to Putin vyhrál a byl klid.“

A k oněm Foltýnovým příkopům? Každá společnost je vytváří. Tím, že pojmenovává to, co ji ohrožuje. A také pomocí zákonů. Tak se někteří lidé mohou ocitnout nikoli jen za pomyslnou hranicí (příkopem) vytvořenou verbálně, ale dokonce i za žiletkovým plotem. Například za podvody (které se bez lží neobejdou) nebo za jiné činy, pro něž se je soudy rozhodnou izolovat.

Proto není důvod se nad slovy pana Foltýna pohoršovat a dělat z komára stáda velbloudů.