A je to

Až příliš spustili se. Přinejmenším z cesty. Příliš natolik, že jejich vítězství bych vítal chladněji než dřív. Však nestalo se, žádný div.

Děkujeme,
řekla mi vlídně předsedkyně komise,
když hlasovací lístek do urny jsem vhodil s rozpaky a loučil se.

Ovšemže smlčel jsem,
co měl jsem mezi dveřmi na jazyku:

Obavám se,
že možná není ani příliš zač.
Vždyť ani nebyl jsem si jist,
zda přijít měl jsem,
když hořkou kaši mnohým z nás je jíst.
Když jedněm hrozby hrají do ruky
a jiní při zdi předstírají,
že čelí jim, jak slibovali.

Však nakonec jsem volil.
Tváří v tvář temným proudům,
jež by nás nemuseli dovést ke katarzi.
K ozdravení po pádu na tvrdý mlat.
Ale až tam,
kde bychom desítky let tonuli jako v tekutém písku.
Jak lidé v Rusku.
To nechtěl bych si vyčítat.