A co ty, soudruhu, odsoudil jsi už Mirku Němcovou?

Temně hučí Vltava do uší Dimitrije Medveděva. Ten zdá se chtít mnohem víc, než paní Němcovou jen vytahat za uši.

Tak smělá,
tak bezbřeze prostořeká.
Jak bez hranic rozvodněná řeka.
Jak kdyby Vltava se dravou stala a rozlévajíc se do široka
by horizont za horizontem splachovala dál a dál na východ,
kde z řeky Moskvy ještě doušek by si dala.
*
Kdo by se mohl divit,
že Moskva musela se cítit Mirkou ohrožena,
předpolí začít daleko za humny svými budovat,
když tato žena je jak válka sama.
Zkáza světu.
Pak tedy válka je tu.
Mirko, ty budeš jednou litovat.