Zrušme povinnou školní docházku!

V 21. století jsme svědky mnoha anomálií a anachronismů. Nechme stranou únavné a dechberoucí debaty na téma, zda bylo dříve vejce či slepice, potažmo omeleta, a pojďme se podívat na současné vnímání vzdělávání.

Škola základ života

Snad žádná z oblastí lidské činnosti se v poslední době nedočkala tak masivní masáže jako právě vzdělávání, resp. zamýšlení se nad funkcí školy a její zakotvení v současném, tak měnícím se světě. Shrňme si názory a stanoviska obou nesmiřitelných táborů - jedni tvrdí, že škola má vzdělávat, učitel je nadevše a žák s rodiči mají být rádi, že je vůbec někdo vzdělává (za tak mrzký peníz, že). Druzí by nejraději přetvořili školu na jakousi diskusní platformu, kde jsou si všichni rovni, mají se rádi a taktéž vize a cíle jsou stejné.  

V obou případech tvoří rodiče žáků jen jakýsi kompars, který vše zpovzdálí sleduje, popřípadě platí. Oplátkou požadují hotový produkt (rozuměj vzdělaného a úspěšného jedince), jakákoliv překážka či problém ve vzdělávacím procesu je spojen s nelibostí, údivem, jak to že to není dle jejich představ (a také dle všudypřítomné mediální smršti o úspěšném budoucím světě). 

Tradice vs. racionalita

Historie vzdělávání nám mimo jiné ukazuje, že proces edukace je proces neustále se měnící, byť v delším časovém horizontu, než na jaký jsme zvyklí - neštěstí naší doby je snaha mít všechno hned a pokud možno za co nejméně námahy. Kvantita je výš než kvalita. Navrch mají různorodé filozofické konstrukty a ideje bez jakýchkoliv opor. Čím více podaných projektů, tím lepší rating. Ano, to je česká škola. Lpění na dogmatech, tradicích, neochota k radikálním a prospěšným změnám na všech stupních vzdělávací soustavy jsou příčinou toho, že všichni zúčastnění jsou v lepším případě na rozpacích, v horším frustrováni, ba i deprivováni.

Metoda ZSR

Diskuse nad neutěšeným stavem české školské soustavy je evergreenem, který kulminuje zhruba dva tři měsíce před volbami. Samotná diskuse zatím nenabídla relevantní a rychlé řešení, spíše se jen záplatuje, kde se dá. České školství připomíná naši páteřní komunikaci D1. Zastaralé, po úsecích bez rozmyslu plátované, abychom se ve finále dozvěděli, že za utracené prostředky a námahu šlo postavit lepší, modernější komunikaci kousek vedle. Zdravý Selský Rozum by mohlo být motto (povinné) na každém nepopsaném papíru, na který hodlají moudří a ještě moudřejší házet svá moudra. Metoda ZSR by měla býti povinně vyučována již od předškolního vzdělávání a povinná maturita by ji taktéž neminula.

Krok první - zrušme povinnou školní docházku

Prvním krokem ke světlejším zítřkům budiž ne multikulti či naopak vypjaté a směšné národovectví, ale prosté zrušení povinné školní docházky. Se všemi důsledky z toho pramenícími. Nabízejme vzdělávání skutečně jen těm, kdo o něj stojí a kteří ho využijí ve prospěch společnosti. Nabízejme vzdělání jako produkt, jako bonus, který není samozřejmostí. Jen tak si nakonec samotného vzdělání (a těch co vzdělávají) budeme vážit. Pokud vám idea zrušení povinné školní docházky přijde příliš smělá, revoluční, směšná či nereálná, vězte že se o tomto způsobu nápravy (nejen) edukace lze dočíst v knize Ezry J. Mishana Spor o ekonomický růst z roku 1977. Vřele doporučuji. Záživné čtení.