Peníze nebo život?!… Nebo obojí?

Jak se tváříte na pojistky na úraz? Na nemoc? Na smrt? Moc lidí k nim důvěru nemá… Ještě více lidí kouká na cenu než na efekt.

Možná by bylo lepší zeptat se, čeho si ceníte víc. Hodně lidí, kterých jsem potkal při svojí práci, se nejdříve zajímalo o pojištění vlastního domu, auta, dokonce psa nebo rybiček, ale v okamžiku, kdy přišla řeč na pojištění vlastního zdraví, na mě začali koukat s drobným opovržením?

„Proč bych se měl na něco takového pojišťovat? Nic takového nepotřebuji.“

Přijde mi to, jakoby lidé nevěnovali vlastnímu zdraví moc pozornosti.

Ovšem ještě horší je podle mého, když člověk kouká raději na cenu, než na kvalitu toho, co si na sebe sjednává. Pojištění, které se sjednává podle ceny, se pak velmi jednoduše může stát spíš přítěží než bonusem, kdyby se něco mohlo stát. Když si budete pořizovat nový byt, taky si raději pořídíte hezký byt někde v paneláku v pěkné části města, než v polorozpadlé barabizně u průmyslové zóny, která ale byla za pakatel.

Ač je to už pár let, nemůžu nezapomenout na jednoho klienta. Jmenoval se Honza a měl tři děti. S dětmi doma byl na rozdíl od manželky na mateřské on. Jí jsem potkal velmi zřídka – vedla pobočku firmy v zahraničí. Při našem rozhovoru došlo i na otázky, jestli počítá s tím, kdyby se něco stalo jemu, manželce nebo dětem.

Domluvili jsme se, že připravím návrh na zajištění celé rodiny a sejdeme se znovu.

Týden se sešel s týdnem a seděli jsme znovu u jednoho stolu tentokrát s - vcelku obsáhlou – složkou nabídek pro jeho rodinu.

Soustředil jsem se ze začátku na zajištění jeho pracující manželky, protože byla hlavním přínosem peněž pro rodinu, pak na jeho vlastní zajištění a nakonec i na děti.

Celá schůzka trvala zhruba dvě hodiny.

Nabídka se líbila a byla zrealizována. Celkové krytí čítalo zajištění jak závažných tak drobných úrazů, pobyt v nemocnici z jakéhokoliv důvodu a rozšíření zajištění o zahraniční úrazy pro pravidelné výjezdy do Evropy pro manželku. Všechny pojistné částky byly koncipovány tak, aby reálně doplňovaly výpadky příjmu obou rodičů.

Příkladem: V případě smrti jednoho z rodičů by rodina například dostala peníze, aby se nahradilo zhruba 2 až 3 roky příjmů zemřelého. V případě jakéhokoliv drobného úrazu se počítalo s tím, že jeden rodič dostane pouze státní nemocenské zajištění a zbytek zajistí formou denních dávek toto jištění.

Asi nejdražší položkou bylo jištění dlouhodobějších nebo trvalých úrazů a nemocí, které by při jejich vyplacení stačili na to, aby se zajistilo přestavění domu, ve kterém bydleli, pokryly se splátky hypotéčního úvěru a ještě zbylo na živobytí, kdyby se poškozenému členovy rodiny nepodařilo již nastoupit do zaměstnání.

Odcházel jsem s čistým svědomím toho, že jsem svou práci udělal, jak nejlépe jsem mohl a zajistil rodinu tak, aby se nedostala do finančních problém a nebála se o zdraví. Musím se přiznat, že celé jištění nebylo nijak levné, ale osobně radši koukám na kvalitu než na cenu.

Bohužel jsem nečekal, že se moje práce obrátí proti mně…

Netrvalo ani týden a zazvonil mi telefon od Honzy.

Nestihl jsem ani pozdravit a musel jsem dát sluchátko od ucha, aby se mi z jeho křiku nerozskočila hlava. Padala velmi nepříjemná slova, dost často i sprostá. Zatěžovat Vás jimi nebudu.

Nenechal si vůbec nic vysvětlit a práskl mi s telefonem. Od té doby jsem o něm neslyšel. Celá soustava pojištění na jeho rodinu byla zrušena pomocí poradce z jiné společnosti.

Nedalo mi to a začal jsem se pídit, co se vlastně stalo přes našeho společného známého a přes pojišťovny.

Na jméno Honzovy rodiny se objevily smlouvy zbrusu nové, ovšem co bylo v nich, se mi nelíbilo ani trochu.

Dlouho konzultované zajištění bylo podle slov známého prý absolutně špatně. Snažil jsem se je prý okrást…

Chápu, že teď pravděpodobně vypadám v očích lidí velmi nevábně. Ovšem stojím si za tím, že platit za částky, které rodině příjmy nenahradí a zdaleka rodinu nezajistí proti finanční ztrátě, kdyby se něco stalo, menší peníze je horší, než si „připlatit“ a klidně spát…

Postupem času mi lidé začali zapadat do tří skupin: Ti, co nečtou a podepíšou všechno. Ti, co tomu nerozumí. Ti, co si to ani nenechají vysvětlit a zbytek světlých výjimek, se kterými se pracuje skvěle. Nejhorší je asi kombinace prvních tří skupin dohromady.

Těm, kteří tomu nerozumí, bych rád do budoucna pomohl tímto blogem. Těm, co nečtou, bych rád otevřel oči tak, aby začali a těm, co si to nenechají vysvětlit? Přijdou sami na to, že je to akorát stojí těžce vydělané peníze.