Euforie je dobrá , ale nesmíme v ní zapomenout na své sliby.
Žijeme v období, kdy nás stíhají jedny volby za druhými. Politici se předvádějí a slibují to nejlepší pro svého voliče, jakoby zvednutím ruky ( pochopitelně, až budou zvoleni) dokázali napravit všechno, co je v téhle společnosti prohnilé. Poutače s fotografiemi představitelů jednotlivých stran na nás civí téměř všude, kde se hneme a vnucují nám své představy o úspěšnosti. Na besedách s voliči slyšíme z úst kandidátů, jak právě oni vědí, co všechno se má napravit po těch, kteří spravovali náš stát, kraj či obec před nimi. Pro jistotu vždy dodají, že to nebude lehké, protože nepořádky v naší zemi jsou veliké. Je to prostě vždy velký předvolební cirkus za peníze daňových poplatníků.
Euforie je dobrá , ale nesmíme v ní zapomenout na své sliby. Žijeme v období, kdy nás stíhají jedny volby za druhými. Politici se předvádějí a slibují to nejlepší pro svého voliče, jakoby zvednutím ruky ( pochopitelně, až budou zvoleni) dokázali napravit všechno, co je v téhle společnosti prohnilé. Poutače s fotografiemi představitelů jednotlivých stran na nás civí téměř všude, kde se hneme a vnucují nám své představy o úspěšnosti. Na besedách s voliči slyšíme z úst kandidátů, jak právě oni vědí, co všechno se má napravit po těch, kteří spravovali náš stát, kraj či obec před nimi. Pro jistotu vždy dodají, že to nebude lehké, protože nepořádky v naší zemi jsou veliké. Je to prostě vždy velký předvolební cirkus za peníze daňových poplatníků. Veřejnoprávní média vše sledují, komentují a analyzují, ale také nám nenápadně mnohdy dávají najevo, koho volit a koho nevolit, i když o sobě prohlašují, že jsou nezávislá. Není divu, přece jenom stále platí: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“ A tak se na redaktory těchto médií ani nemůžeme pořádně zlobit. My voliči na to všechno koukáme jako blázni. Někteří z nás přikyvují, někteří mávnou rukou a jdou na pivo, někteří nadávají rovnou na všechno, co se kolem nich děje. Nakonec však alespoň část z nás k volbám půjde a dá svůj hlas svému oblíbenci ani ne tak podle jeho volebního programu, jako spíš podle osobních sympatií. A ty, kteří k volbám nepůjdou, protože to považují za zcela zbytečné si raději v den voleb zajedou na svou chalupu či na nějaký pěkný výlet nebo třeba do hospody na jedno, aby si o těch volbách zase mohli s někým u piva pěkně kriticky poklábosit. A co se stane po volbách ? Ti, kteří volili stranu, která nakonec vítězně obsadila řídící posty na svém úřadě, budou očekávat změny, které byly slibovány. Ti, kteří volili strany, které tentokrát neuspěly, budou doufat, že příště to bude lepší a budou velice kriticky sledovat každý krok vítězů v jejich každodenním počínání. Média se přeorientují směrem k vítězům a opět zcela nezávisle budou diskutovat, komentovat a analyzovat. A vymezený čas pro dané volební období bude plynout jako voda, politici se usadí na svých židlích a jejich sliby se postupně rozmělní ve spleti složitých problémů každého úřadu a oni proto začnou vymýšlet další a další nezbytně nutná opatření ke změnám a tak se ta nekonečná spleť předpisů, vyhlášek a opatření bude rozmnožovat do takové podoby, že se v tom již vůbec nikdo nedokáže orientovat a tak si právníci sedící na jednotlivých úřadech najmou ze hříšné peníze jiné právníky, aby snad oni něco nespletli a nebyli za to popotahováni. Život nás všech plyne dál, nic podstatného se nemění a tak čekáme na další volby a na sliby, které už známe nazpaměť.
