V poslední době v tisku, rozhlase či televizi je neustále omíláno jedno téma. Je jím tak zvaný střet zájmů. V daném případě je největším trnem v oku střet zájmů Andreje Babiše jako ministra financí a současně majitele Agrofertu.
Pokládám tento problém za zbytečnou bouři ve sklenici vody. Je snad střet zájmů trestným činem? Odpověď je jasná. Není trestným činem, zatím co úplatek trestným činem je. Jaký je mezi tím rozdíl, zda výhodu získám svým postavením či pobídnutím někoho druhého ?Připadá mi to všechno tak trochu jako velké divadlo, kde se každý z politiků, který se daného téma uchopil, snaží především zviditelnit a upevnit si mezi spoluobčany své postavení. Upřímně řečeno, kdo z nás někdy nezatoužil po nějaké té výhodě či protekci, kdo z nás nikdy nevyhledával nějakého toho známého či strýčka k dosažení svého cíle. Známe to a víme, že jsme my Češi prostě takoví. Tu doneseme láhev dobrého pití svému lékaři, jindy obdarujeme úřednici magistrátu nějakou tou sladkostí, příště zase dáme do kapsy třeba pětistovku automechanikovi, abychom se pokusili zajistit si kvalitnější opravu svého auta. A co teprve, když jde o naše děti. Syn či dcera sice moc nevynikají ve studiu, ale když oni by se chtěli dostat na ta práva či medicinu . Tak snad nějaká ta tisícovka by tomu mohla napomoci. Navíc je tu dobrý známý, který se určitě přimluví. Ale nejde jen o úplatky nás, těch chudších, kteří nemáme šanci své zájmy nějak výrazněji prosadit. Podívejme se třeba tam, kde už jsme v nějakém tom postavení na úřadě a máme spoustu zajímavých informací, které by mohly přinést nějakou tu výhodu. A tak vlastně dokážeme včas zareagovat při prodeji zajímavých pozemků za nízké ceny, které však zcela jistě v obecném zájmu budou vykoupeny státem. Proč by je teď rychle nemohl koupit někdo z blízkých příbuzných či přátel a následně je nabídl státu ? Určitě by se revanšoval. Nebo, pokud právě spravujeme finanční granty, proč bychom nepomohli známému takový grant získat. Stačí od nás doporučení třeba radě magistrátu a grant je schválen. Nakonec, na tom není nic špatného. Má tu zakázku dostat ten či onen? Vždyť je to úplně jedno. Tak o jakém střetu zájmů se tady neustále mluví ? V takovém případě o úplatek nejde, není tu proto žádné trestná odpovědnost, i když ono to ve své podstatě vyjde na stejno. Každá výhoda je dobrá. Dá se říci, že je o čem přemýšlet. Naskýtá se však další otázka. Je tohle tak důležité, nebo jsou na snadě věci zcela zásadnější ?
A takhle prostě žijeme, nadáváme, ale když je potřeba, pochopitelně také rádi využijeme nějaké té výhody. Myslím, že tohle otřepané téma nikam nevede. Naši politici by se spíš měli zaměřit na důležitější otázky , jakými jsou například stále značná nezaměstnanost, slabá kupní síla a nízká životní úroveň mnohých z nás, nesmyslná byrokracie, právní džungle a nevymahatelnost práva v mnohých případech zejména při sporech velké firmy s občanem například za nekvalitně provedenou práci. Nakonec mnohdy ani stát není úspěšný domoci se svého práva vůči špatně odvedené zakázce. Dálniční mosty na Ostravsku jsou toho příkladem. Napočítal bych zřejmě ještě další a další příklady, kde by se naši politici měli snažit o nápravu především. Potom by neměli čas na žabomyší války o střetu zájmů, které nikam nevedou a ještě mnoho let nepovedou. Vždyť korupce a střety zájmů existují ruku v ruce co lidská společnost existuje. Jistě se nebudu mýlit, když prohlásím že korupce a střety zájmů pokvetou na celém světě za deset, padesát či sto let. Prostě jsme takoví, my lidé.
