V těchto dnech mne poněkud zvedl ze židle článek poslankyně Maxové za hnutí ANO, která dokládala,jak byla práce dosavadního Fondu ohrožených dětí špatná.
Domnívám se, že paní poslankyni ani tak nejde o péči ohrožených dětí, jako spíše o úspory ve státní pokladně,což je hlavním cílem hnutí ANO.
Poslankyně Maxová se mimo jiné pozastavila nad vysokými finančními částkami, kterým byl Fond ohrožených dětí dotován a zřejmě nepochopila, že právě tak zvané „Klokánky“, pobočky fondu, jsou ta místa, kde jsou děti dočasně umísťovány. Mimo jiné ve svém článku uvedla:
„Současná kontrolní komise, která má zatím – bohužel - pouze poradní hlas, navrhuje několik zásadních změn, které by skutečně postupně vedly k ozdravení zařízení. Jde o to, aby v prvé řadě pobočky a některé azylové domy získali samostatnou právní způsobilost a začaly shánět peníze samy na sebe. Pokud se jim to nepodaří, budou muset skončit. Fond také vlastní několik nemovitostí, které by mohl prodat a věnovat tyto prostředky na umoření dluhů. Samotné Klokánky by měly mít vlastní právní subjektivitu a především vlastní účet.“
Je poněkud podivný způsob tzv. boje poslankyně Maxové za Klokánky a záchranu Fondu ohrožených dětí. Vyřešit tento problém administrativní cestou asi půjde jen a jen stěží. Konstatovat, že dotace státu jsou pro tyto děti v Klokáncích až příliš velké a že je proto nutné vše reorganizovat zřejmě proto, aby stát nemusel vydávat více prostředků, je podle mne zcestné. Ona je vůbec při nejmenším podivná myšlenka jakého si samospásného samofinancování takových sociálních aktivit a tvrdit, že pokud neumí taková sdružení hospodařit, tak mají raději zaniknout .Podle mne je především povinností státu umístit nezaopatřené nebo odebrané děti co možná do nejlepšího náhradního prostředí, ve kterém by výchova dítěte byla co možná nejbližší výchově rodinné. Nezaopatřených dětí přibývá, dětské domovy nejsou tím nejlepším řešením. Ptám se proto, jak dál, vážení poslanci a poslankyně, v řešení tohoto velkého společenského problému. Je to téma na rozsáhlou diskuzi a pouhé zabezpečení finančních pořádků v hospodaření FOD tomu nepomůže.
Ten problém se bude nadále prohlubovat, pokud stát a především stát nenalezne opravdu vhodné komplexní řešení a to nejen po stránce ekonomické, což zajímá především hnutí ANO, ale především po stránce lidské, po stránce dobré náhradní výchovy dítěte, které se dostalo do situace, za kterou samo nemůže. Proto si myslím, že oslavovat sama sebe jako bojovnici za záchranu Klokánků ze strany paní Maxové je povrchní a předčasné gesto. Rád udělám paní Maxové hlubokou poklonu, až se podaří prosadit takový systém garantovaný státem, že každé takto postižené dítě téměř vůbec nepocítí své strádání a získá co nejrychleji adekvátní náhradní rodinu ať již formou jakýchsi malých rodinných buněk nebo chcete li Klokánků, nebo formou pěstounské péče do doby případného osvojení. Bohužel stát se bude muset smířit s tím, že to bude finančně náročné a zřejmě ještě mnohem náročnější, než byly dosavadní příspěvky na Klokánky. Na ohrožených dětech a v sociální oblasti vůbec nelze privilegovat snahu o vyrovnaný státní rozpočet. Tudy cesta nevede.
Je nutné vytvořit takovou strukturu sociální péče, která je spravovaná státem a která získá potřebný počet občanů-pečovatelů či pěstounů, kteří jakousi rodinnou formou se budou o takové děti starat, třeba i jako zaměstnanci státu, či jako pracovníci různých neziskových organizací. Ale nechtějme na těchto lidech, aby se museli starat o jakési administrativní papírování, žebrat u sponzorů a prosit o dary i dárky. Sponzorství a dary by měly být spíše nadstavbou pro lepší život těchto dětí, ale základní péči musí zajistit stát. Je to jeho historická povinnost. Proto státy mimo jiné také v minulosti vznikaly. To není socialistická demagogie, To je podle mne podstata lidského spolužití na této planetě. Náš stát vyhazuje oknem tolik milionů za blbosti, za různé reklamní akce, za podporu projektů, které sami o sobě jsou projekty komerčními a na nešťastné odložené děti by neměl mít peníze ? Lidi vzpamatujme se. Plná státní pokladna je potřebná, ale není to cíl. Cílem je plnohodnotný život všech občanů této společnosti.
