Šeď každodenního rodinného života někdy dokáže změnit třeba i nepříjemná náhoda.Možná, že by bylo docela fajn takovým náhodám jít třeba i naproti. Asi by to potom už nebyly náhody. Ale co na tom ?
Tihle dva spolu žijí již strašně dlouho.Alespoň se jim to zdá. Nakonec, pětadvacet let manželství je pětadvacet let.Čtvrt století, chcete li.. Život běží jako voda. Někdy se zdá, že se řítí jako povodeň. A tak najednou z romantické lásky přijdou děti, starosti, jak jim vyšlápnout tu nejlepší cestičku do života, starosti se studiem i s jejich náhlým rozhodnutím, že se budou vdávat .Potom přijdou vnoučata, stále častější jejich hlídání, protože mladí pořád nemají čas a stále někam chodí, a když se nakonec dcera rozhodne, že se bude rozvádět, právě máma se stává tím nejdůležitějším rádcem.Mezi tím přijdou problémy v práci, neustálý nedostatek peněz, protože ať děláš , co děláš, všechno je stále dražší a dražší. Život tak nějak protéká mezi prsty a v dlani vodu neudržíš. Ale je tu léto, čas prázdnin a dovolené, čas táboráků a opékání buřtů, čas výletů a setkávání s přáteli, prostě čas borůvkových koláčů. Ona i on se těší na dovolenou, na svou dřevěnou chatu u rybníka a na to, že alespoň na chvíli zahodí své všední starosti, že ubude častých nesmyslných hádek a dohadů, které život přináší a člověk mnohdy neví ani odkud a proč. Ale touha ještě si něco užít, ještě něco dokázat a žít jako rodina je zcela jistě silnější a letní slunce také dodá více síly . Vztah muže a ženy v tomhle věku je tak trochu cestou v zajetých kolejích. Touha jednoho po druhém se pomalu vytrácí jak mlha nad letním ránem. Život v tomhle věku mnohdy připomíná železniční trať, kde obě kolejnice se vinou stejnou cestou, jsou k sobě pevně spojeny pražci, které jim nedovolí se od sebe odchýlit či se navzájem spojit. Ale obě dohromady tvoří bezpečnou trať.Teprve ,když trať dojde k výhybkám, se mohou obě kolejnice na malou chvíli spojit, ale také se některá z nich může setkat s jinou kolejnicí a vydat se s ní úplně jiným směrem.V tomhle případě to není na pořadu dne. Ona má ráda procházky přírodou a on, ač trochu nerad, protože pohoda je pohoda, se raději podvolí přirozenému ženskému diktátu. Tak se oba nakonec dohodli, že půjdou do lesa na borůvky.Z chaty , kde právě tráví svou dovolenou to není tak daleko. Ona by sama do lesa nešla, protože typický ženský strach je silnější. Ale se svým mužem, který se v lese vyzná, půjde ráda a bez obav. Vyrazili brzy ráno, aby k polednímu byli zase na chatě. Ranní procházka lesem, je jedna velká pohádka. Na kraji lesa moc borůvek nebylo, proto hlava rodiny rozhodla, že půjdou dál, kde bude borůvek dost. Stalo se. Ale borůvkyjako by letos žádné nebyly. Vydali se proto hledat jiné a později zase jiné místo. Poledne se blížilo a borůvky na koláč žádné.“ Už mne štveš. Lítáme tady jak praštěný, je poledne a nic jsme nenatrhali. Já jdu domů.“ rezolutně rozhodla a on se proto podřídil. Ale cesta k domovu jako by se vytratila. Bludný kořen či co. Nastala nervozita a bylo vidět , že i hlava rodiny najednou nějak znejistila.“Půjdeme touhle cestou.“ rozhodl tentokrát on. Manželka se podřídila s dovětkem, že v pondělí jde požádat o rozvod. Jak tak šli a šli, nadávek na manželovu hlavu přibývalo, ale cesta z lesa nevedla. Skončila uprostřed nějakého močálu a houští. Nervozita stoupala,čas se nezastavil, z poledne bylo odpoledne, podvečer a začalo se smrákat, když náhodnou cestou vyšli z lesa ven do polí a luk, kde zcela jistě nikdy před tím nebyli. Bylo ticho a na obloze vyšla první hvězda. Cesta je konečně dovedla do vsi, kterou znali. Od své chaty byli asi tři kilometry. Vydali se teplou letní nocí úzkou cestou směrem k chatové oblasti.
Nohy bolely čím dál víc a ač k chatě bylo již asi dvě stě metrů, oba usedli na mez a nepromluvili na sebe ani slovo. Ulehli do trávy a pozorovali hvězdy na obloze a bylo ticho.Snad právě ta letní noc má takovou čarovnou sílu,když se do ticha náhle ozvalo z jejích úst:„Ty jsi ale blbej. Už s tebou do lesa nejdu.“, oba se dali do smíchu,přitulili k sobě svá opotřebovaná těla a byli rádi, že jsou spolu, doma, živi a zdrávi.Ještě dlouho se dívali na padající hvězdy, než šli spát. Bylo jim najednou strašně fajn. Čas se konečně zastavil.
