Betynka

Tahle událost se stala před několika léty. Aktéry příběhu ponechám v utajení, mám k tomu důvod. Říkejme jim třeba ona a on. Jen jedno jediné jméno prozradím hned na začátku tohoto příběhu. Říkali jí Betynka.

Je překrásný letní večer. Parta mladých lidí sedí u ohně na břehu rybníka. Kdosi tříská do kytary a ostatní s ním tak nějak nejistě pobrukují ty opravdové čundrácké písničky. Není to žádná sláva s tím zpěvem, tu a tam někdo něco prohodí, prostě jen tak, oheň praská a všichni do něho zírají jako by od toho ohně něco očekávali, v trávě se občas ozvou cvrčci, kteří jako by chtěli tu hezkou letní atmosféru podtrhnout svým vlastním hudebním vystoupením. Všechno dohromady do sebe zapadá. On i ona nic neříkajíc sedí vedle sebe. Neznají se. Je to náhodné setkání. Znáte to, váš přítel přivede své přátele, vy přivedete také své a tak se někteří setkávají spolu poprvé. I ona je v téhle partě poprvé. Už když přišla, nespustil z ní oči. Než usedli všichni k ohni, prohodil s ní několik zdvořilostních slov. Nic víc. Podařilo se mu usednout hned vedle ní a dělalo mu to moc a moc dobře. Líbí se mu. Strašně moc. Jistě jsme to zažili každý z nás, když jsme se chtěli té své první lásky alespoň dotknout a o prvním polibku, to jsme jenom snili. Téhle půvabné blondýnce je asi sedmnáct. Má krásné modré oči a její dlouhé plavé vlasy splývají po jemných tvářích až k lehké blůzičce skrývající jen tak ledabyle dvě maličká ňadra. Ale i ona vypozorovala jeho zvědavost a bylo zřejmé, že jí vůbec není lhostejný. Proto tu a tam se po něm ohlédla , jemně se usmála a její oči prozradily zamýšlený flirt. A tak netrvalo dlouho a oba si byli stále bližší a bližší. Od nenápadného a opatrného držení za ruce časem pod tíhou krásné letní atmosféry se k sobě přivinuli víc a objímajíc se kolem pasu oba dobře věděli, co mohou od nastávající letní noci očekávat. Také druzí účastnící tohoto setkání sem přišli s podobnými úmysly a tak se pomalu z party sedící kolem ohně, vytrácela jedna dvojic e po druhé, oheň už nikdo neudržoval, jen žhavé uhlíky zářily do letní noci a naši zamilovaní přituleni k sobě se pomalu se zastávkami plnými polibků vydali do hluboké noci na okraj lesa. Tráva byla jejich peřinou a hvězdy nad hlavou mlčícími svědky právě začínající lásky. „Vidíš támhle tu hvězdu? Jak je asi daleko ?“ „ Ta je moc daleko. Ale já vidím dvě hvězdičky a ty jsou strašně a strašně blízko.“ „Ale nepovídej. Jak blízko ?“ „Strašně blízko. Teď se právě na mne dívají a září stejně tak, jako ty hvězdy na obloze“. „Ty jsi protivnej. Já myslím támhle tu hvězdu“. Ještě se chvilku jen tak škádlili, když najednou zaslechli jakýsi podivný zvuk. Jako by někdo plakal či spíš sténal. Bylo to jako dětské naříkání. „Co to bylo? Slyšel jsi to ?“ vylekala se ona. „Jo, slyšel. Je to někde blízko nás.“ „Já se bojím, pojď pryč! Honem !“ „Neblázni, jsem tu s tebou!“ skoro hrdinsky odpověděl a rozhodl se, že přijde věci na kloub. Oba se zvedli a opatrně se vydali tím směrem, odkud zvuk přicházel. Ona celá vystrašená sevřela jeho ruku jako kleště a doufala, že on je ten pravý, který by ji určitě ochránil. Najednou u jednoho stromu se zableskla dvě malá světýlka. Byly to oči nějakého zvířete. Tu se ozvalo kňučení, takové prosebné kňučení. „Ale to je přece, pes !“ vykřikl : „Docela malej pejsek. Co tady dělá ?“ Přiblížili se k tomu tvorečkovi, který začal najednou kňučet spíše radostí a začal poskakovat na místě. „Co tady děláš, pejsku ?“ Když došli ještě blíž, zjistili, že malý chlupatý psík je přivázán k tomu stromu a bylo zřejmé, že měl obrovskou radost, že ho vůbec někdo nalezl. „ Která zrůda tohle udělala ? Mohl tady umřít! “ rozkřikl se na celý les a rychle odvázal psíka od stromu. Ta psí radost se nedá popsat. Pejsek začal poskakovat kolem nich a byl tak vděčný, tak moc vděčný. Začalo svítat. Ještě snad Jitřenka byla vidět na obloze, když se všichni tři ranní rosou vydali od lesa k polní cestě, která je oba i s poskakujícím malým chlupáčem vedla bezpečně k domovu. Když jsem oba potkal asi po roce, zjistil jsem, že on i ona jsou již manželé a že jejich čtyřnohý kamarád patří do jejich rodiny. Jmenuje se Betynka.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jaroslav Filip | neděle 13.7.2014 16:10 | karma článku: 14,29 | přečteno: 509x