- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ten, kdo jen tančí v rytmu zběsilém
nemá čas na lásku, radost ani smutky
nezná vítězství, porážku či dobré skutky
jen se tak točí dokola jak za vírem
a ani nevnímá, že do propasti padá
A proto zpomal, zastav, přestaň se štvát
i když si to možná dnešní doba žádá
nemusíš jen dávat, začni taky už konečně
sám sebe mít rád...
Jardo:
Děkuji Pavlí, už jsem myslel, žes na mě zapomněla.
další tvá velmi povedená báseň.
Děkuji, Šári, na nemilovnici básní velmi příjemné
Milá návštěva, Děkuji Vám, Alice
Jardo, to je krásně rozervané, jak jen pocity vzpomínajícího mohou být.
A to ještě nevidíš realitu. Díky, Honzo.
Lidské srdce je nekonečná studnice nejen inspirace....
Přesně tak, vzala jsi mi to z úst
,,Mám či nemám povinnost nebrat ohled na to, jestli ta či ona skupina jsou ve svém osobním životě podvodníci, nebo lidumilové, ale nemohu ze svého podvědomí vymazat informace o tom, že mě bolí žaludek, neofašisti mi pomlouvají kamarády, a stát, jemuž jsem už od skautských let několikrát sliboval věrnost a lásku, se rozpadl. A kdykoli si o pustím televizi, umírají přede mnou děti. " A tanec? Co s ním? S politiky netančím. Kdo minulostí žije, žije jí dodnes. Přesto, že čas dávno mnohé odnes. ,,Jen" ty jizvy zůstaly. A občas zabolí.
Děkuji, Miroslave, vím, že byste to nepsal jen tak.
Nosit svůj batoh s kamením je náš úděl...
Ne, ne, Vildo. Skutečný úděl je ho včas zahodit, moc dík za něvštěvu.
Já kafe už majíc pochopila,
co mi ta báseň poradila.
Méně mluvit, více vnímat
a kameny ze zad snímat...
Jste kouzená, Jarmilko