Tak už i na Popelku došlo

Nejoblíbenější česká, norská, snad i německá pohádka. Vorlíčkova harmonická symfonie se také musela dočkat předělání. A řádně progresivně. 

Asi není nutné příliš diskutovat o tom, že většina předělávek filmů se nepovede. Ale točit remaky je asi nutné. A když už, tak je třeba pokud možno moderně, v souladu s dobou. V souladu s plytkostí, povrchností a laciností, přesně tak, jako vypadá značná část pohádkové produkce ČT od revoluce. Cit, poselství a hřejivé teplo jsou pryč. Nastoupila ukřičenost, pitvoření a akce. Ale zpět k Norům.

Takže tu máme líbající se homosexuální pár. K tomu vystřihnutí scény z distribuce mimo Norsko, pochopitelně obvinění českého distributora z homofobie a další stupidní cirkus v době covidové. 

Opravdu je nezbytně nutné, aby v Popelce figurovali homosexuálové? A pochopitelně nejen v ní? Opravdu si progresivní pokrokáři myslí, že tohle přispívá ke genderové toleranci? Nedivil bych se, kdyby z takovéhoto dění byl racionálně uvažující homosexuál minimálně znechucený.  Nejsem homofob a jsem přesvědčený, že drtivá část české společnosti také ne. Uvědomují si tihle géniové, že vykonávají genderově medvědí službu? Že spousta lidí má alergii na slovo homosexuál právě kvůli těmto vynuceným záležitostem?