Tak tu máme další fenomenální tenisový talent

Tereza Valentová postoupila do čtvrtfinále turnaje turnaje WTA v japonské Ósace. A zase se pějí ódy.

Osmnáctiletá naděje českého tenisu Tereza Valentová porazila v osmifinále zkušenou a třetí nasazenou Belgičanku Elize Mertensovou, která má na kontě deset titulů na okruhu WTA. Letos vyhrála v nizozemském Hertogenboschi. Pro Terezu se jedná asi o největší úspěch kariéry hned vedle juniorského French Open v loňském roce a letošního semifinále v Praze. Letos má Valentová na kontě čtyři tituly z turnajů nižší kategorie. Především tituly z Porta a italského Grada jsou challengery, kde vítězka bere 125 bodů do rankingu. Pak už je jen WTA tour.

Tereza Valentová / Ing. Lukáš Zeman / Wikimedia Commons / CC BY-SA

Takže Tereza je ve virtuálním světovém žebříčku aktuálně číslo 70. Skvělé, opravdu skvělé. Sleduji ji už přes dva roky a držím jí moc palce. A také se bojím. Mám na mysli Lindu Fruhvirtovou a Sáru Bejlek. Linda vstoupila v podobném věku do profesionálního tenisu ještě dynamičtěji. Vyhrála turnaj WTA 250, sbírala body na grandslamech a Masters turnajích. Teď už se tři roky topí v krizi a nepomohlo ani letošní třetí kolo na Miami Open, kam postoupila z kvalifikace. Opět se jedná o turnaj Masters. Další extrémně úspěšná juniorka Sára Bejlek za téměř dva roky na WTA tour skoro nic nevyhrála. Tuším dva zápasy.

Teď mi padl zrak na článek sport.cz Životní posun zázračné Češky. Fenomenální talent, klaní se tenisový expert. Expert je Portugalec José Morgado. U Lindy, ale i Brendy Fruhvirtové nebo u Sáry Bejlek jsem četl podobné titulky. Články se hemží a hemžily superlativy. Nepochybuji, že si je pamatuje většina z vás. Linda je třetí rok v krizi. Nejde o tenisovou výkonnost, jde o hlavu. Její mladší sestra Brenda vynechává turnaje kvůli psychice už teď, je jí 17. Sára Bejlek je stejný případ. Zatím. U Lindy už nevěřím, že se to ještě zlepší. Zacyklená krize. U Sáry ještě pořád držím pevně pěsti. Brenda je ještě opravdu mladinká.

Přečetl jsem si spoustu kritických komentářů především k otci obou sester. Realizuje prý své sny na úkor svých dcer. Linda je prý tlustá a nemá na to, říkají zase jiní. To budou asi ti samí, kteří ji před třemi roky vynášeli do nebes. Sleduji to dlouho. Její otec podle mě patří mezi ty rozumné. Linda je tvrdohlavá, cílevědomá a neskutečná bojovnice. Jenže přechod mezi dospělé stál kariéru mnoho talentů. Je to těžké.

A rozhodně tomu nepomáhají takovéto titulky a vynášení mladých hráčů a hráček do nebes. Ty holky jsou od malička hvězdy. Téměř neznají slovo porážka. Hrají s až o tři roky staršími soupeřkami a porážejí je. Ve škole se na ně kamarádi dívají jinak, protože jsou téměř denně v tisku. Jsou oslavovány od nějakých 12 let. Pak přijde krize a co s tím? Jak zabránit u mladé holky, aby neuletěla a připravila se spíš na to, co musí jednoho dne prostě přijít. Asi to nejde. A rozhodně tomu nepomáhají oslavné ódy novinářů. Musí to být šíleně složité v 16 o sobě číst, že mířím do světové desítky nebo rovnou na trůn.

Vývoj Terezy se v základu ukončí až příští rok. To bude obhajovat spoustu bodů, už nebude muset do kvalifikací celé řady turnajů a bude čelit hráčkám, které jsou zvyklé na tlak. Teď je euforie, ale tlak na obhájení výsledků je obrovský. Linda by mohla vyprávět. Všechny umí tenis, ale na této úrovni rozhoduje hlava. Mimo jiné si budu přát co nejméně oslavných článků o Tereze Valentové a budu jí moc držet pěsti.