Těžko si lze představit, že by se po aféře Armstronga našel další lídr závodu, který by spoléhal na to, že mu nikdo nedokáže doping. I když je pravda, že dopingoví mágové jsou pořád o krůček vpředu před antidopingovými kontrolami.

V podstatě proto nad tím raději moc nepřemýšlím. Obě varianty jsou možné.

Případ Lance Armstronga má více rovin. On si prošel peklem už tím, že kvůli rakovině přišel o varlata. To samo o sobě by zlomilo většinu chlapů v jeho věku. Jeho to spíš zabejčilo.

Na druhou stranu s tím souvisí užívání testosteronu. Protože nebyl schopen vytvořit si svůj vlastní, měl povoleno užívat ho externě v množství odpovídajícím průměrné produkci mužského organizmu jeho věku, zátěži, hmotnosti atd.

Problém byl v tom, že testosteron se významně podílí na hospodaření s energií. Zjednodušeně - tělo si ho vytváří průběžně, přičemž si není schopno vytvořit významné zásoby. Takže třeba ve spánku se hormon nespotřebovává, ale rozpadá, zatímco při námaze se spotřebovává, ale zvýšené množství se netvoří. Takže muž může podávat fyzický výkon do výše své aktuální hladiny testosteronu. Která ale s rostoucí námahou a dobou namáhání klesá. Armstrong měl tu výhodu, že si mohl dávkování tohoto hormonu rozložit lépe v čase. Když ostatní vadli, on si dal dávku a jel dál. Což samozřejmě nijak neznamená, že nemusel mít natrénováno. Musel, jen si trochu posunul práh únavy tam, kam už ostatní nedosáhli. Prostě byl efektivnější.

Také ho (a nejspíš nejen jeho) podezřívali z toho, že má ve středu kola malý lehký elektromotor s malou baterkou integrovanou v rámu kola. Mělo mu to pomáhat při nástupech do spurtů. I kdyby mu to pomohlo s prvními 5 - 10 tempy, stačilo by to, aby se při finiši utrhl a už by ho nikdo nedohnal. S těmi hormony je to jistá věc, s tím motorkem mu (a nejen jemu) nikdo nikdy nic neprokázal.

Podle mého názoru jsou výkony dnešních sportovců už tak daleko za hranou lidských možností, že bez nějaké cílené podpory a hlubokých zásahů do organizmu není možné jich dosahovat. Na hraně dovoleného se pohybují všichni, a je jen otázkou okolností, na koho se nějaká špína vyhrabe a proč...

Hezký den, Jaroslave!

Diky za zajímavý komentář, Lumíre. Také přeji hezký den.

Jaroslave, jsem moc ráda, že jste zmínil Vingegaardovu techniku jízdy, ta byla v časovce parádní. Já Tour miluji a nesmím si vůbec připustit, že by v těch skvělých výkonech mohlo být něco zakázaného, protože jsem naivní romantička a fakt by mě to zdrtilo. Ale několik podezření jsem si již vyslechla. Leč oponuji, snad nebudu za truhlíka a ta krásná "stará dáma" zůstane čistá.

Zdeni, jsme oba stejně beznadějní romantici. I kdyby se to třeba zbortilo, tak nemusíme být sami před sebou za truhlíky

Ahoj Jardo. Dnes odpadl Pogačar, zlomený a bez šťávy. Sleduji téměř každý velký závod v cyklistice. Je to nekonečná dřina, překonávání bolesti a stále se vyvíjející a zdokonalující technické novinky. Tam se dbá na každý detail. Už jen vyladit posed na kole je věda. Volba klik na šlapání, převodů, dresů atd. je téměř umění. V neposlední řadě to je pak strava a výživový poradce. To je teprve alchymie.

Přesto si myslím, že úplně čistí nejsou. Doping je vždy o krok dál, než antidoping. Už to však zřejmě není jako za časů Armstronga, Pantaniho, kdy do sebe píchali koktejly všemožných látek a kdy si vyměňovali okysličenou krev snad po každé etapě.

Ahoj, Petře. O posedu mi nemluv, strašný. Asi máš pravdu, ale já se tvářím, že neberou. Také sleduji velké závody, poslouchám komentátory a pak ty technický kraviny řeším. Zlatej Favorit, přestříkal jsem ten modrej rám, dal tam obyčejný Shimana brzdy a přehazovačku a bylo to super. Dneska když vlezu do krámu, tak bych nakupoval zimní speciály a kotoučový brzdy.

Máte pravdu, i kdyby si něco zobli, ten výkon je pro mě, obyčejného do kopců supícího smrtelníka, je nadlidský.

Ano, vůbec nechápu, jak to mohou vydržet.

Nezbývá nám než věřit, že v budoucnu nic ven ohledně dopingu na světlo nevyleze.

Ano, přesně, pane Rozsívale. Díky.

Jardo, dopovalo se už za dob Coppiho, Anquetila, Merckxe, ale chci věřit tomu, že nyní je těch dopujicich minimum. (V 50., 60. letech cyklisty moc nekontrolovali). Dnes jsou jiné materiály, lehčí kola, lepší tréninkové podmínky, vědecké poznatky. Navíc počínaje Gregem Lemondem už se ty největší hvězdy soustředí pouze na Tour, kdežto dřív jezdili naplno celou sezónu. Jonas vše podřizuje Tour. Tadej je závan starých časů a chce vyhrávat všude (etapáky i klasiky). A Armstong nebyl obětní beránek, ničil lidem životy.

Díky, Davide, aspoň někdo, jinak už bych zakázal diskuzi

Tour de France je především velký business a velká show. Od známých, kteří se v tomto sportu pohybovali profesionálně, mám zprávy, že nejde o to kdo zobe a kdo ne, jede o to kdo to umí lépe zamaskovat a kdo má to nejnovější zobání. Sport j v tomhle případě až na posledním místě.

Vašek

To jsem si zase dnes naběhl. Superžena, která by mi to v kopcích nandala a ještě oservisovala kolo. Skeptik a ještě informovaný vševědoucí stařec. Díky, Vašku

Ruku na srdce, Jaroslave: myslíte, že Tour v současné podobě je možné absolvovat bez dopingu?

Upřímně řečeno nevím, Miroslave. Jezdily se daleko delší a náročnější etapy. Věřím, že si to prostě nedovolí potom, co se odehrálo. Ale třeba jsem naivní.

Jinak jela jsem kopce i o dost delší a o dost prudší, ale ne na silničce. Prý je to rozdíl. Mají méně převodů.

Konečně chápu, proč na silničkách mají takové výkony, super