Dobrý článek. Mírně zkoriguji, jistoty 100%, existují hned 2! a) Jednak, že umřeme, (rubáš kapes nemá). b) Jedinou jistotou v kapitalismu, (obecně v životě) je, že bude nejistota. Dají se nejistoty zjistnotnit? Dají !

Rozumným životem, vkladem. Dále budeme žít ve svých dětech - Dobrá pasáž M. Horákové z cely. Budu všude, na polích, lukách, vrátím se ve vašem synovi, (dítěti). Komu nevyhovuje, pak ten dům, strom a syn. Já se pojistil, píši Paměti

Kapitalismu lze čelit jednoduše, makat a řádně hospodařit.

Můj životní omyl? Při narození dcer jsem se domníval. Že dítě je jako nepotištěná kniha, čisté stránky. A výchovou se tam napíše příběh. Já hleděl! Tam již cosi je! Stručně, samá negativa. Kdo to tam dal? Sobectví, lhaní, nepořádnost, lenost. Dcera upadla na chodníku, říkám - Čí je to vina? Chodníku! Neochota přiznání vlastního pochybení ...

Sebereflexe je neochota! Já často slyšel od otce - "Nejsem ochoten"! Přidávat se k davu, poslouchat nesmysly, podléhat mámení populistů-komunistů, na povel mávat praporky, tleskat, hledět na program v TV, ap. Z čeho ta "neochota" pramení? Je to jednoduché - Ze stanovení si, vlastní ceny člověka! No a ta "večerní, občanská modlitbička" v posteli. Synu, udělej si retro dne. Co jsi vyved, koho urazil. Kde jsi mohl a nepomohl. No a to hlavní. Co s tím vlastně chceš dělat Moje super výchova v kostce. Funguje to, výsledky přináší !

Zdravím Vás, pane Bučku. Dnes jste pod mým textem asi poprvé udělal dvě věci. Za prvé jste napsal dobrý článek a za druhé jste vynechal MZ či AB a to jste si mohl smlsnout. Beru to jako opravdický kompliment. Ano, život bude stále přinášet otazníky, kladoucí na nás nároky. Hlavně se nebát si přiznat chybu, velmi důležité. A večerní občanská modlitbička, bomba a ještě lépe jí provádět ve dvou oboustraně. Ale Vy máte s babičkou svých píšků své metody, že? Vypadám, že poslouchám. Doufám, že jsem Vás teď neurazil. Byl to vtip.

Jardo, tušil jsem, že si na tvůj článek musím udělat čas (a kafe). Zajímavé téma. Jako člověk, manžel, otec a trenér se o obojí snažím a je to nikdy nekončící "práce". Ale zase lepší bejt malej psycholog než velkej psychopat.

Ahoj Davide, díky za návštěvu. Řekl bych, že velmi rozhodující téma. Ano, nikdy nekončící práce, ale při poctivosti může být odměna nesmírně sladká. A to ve všech rolích, které jsi zmínil, že?

Brilantně napsáno!

Významní filozofové a psychologové tvrdí, a já s nimi naprosto souhlasím, že sebepoznání je nejvyšším druhém poznání. Dojít k němu ale představuje velmi dlouhou a trnitou cestu. Nejprve musíme být pevně odhodlání, že skutečně chceme najít pravdu o sobě samých, potažmo pak pravdu univerzální.

Musíme se zbavit veškerých vrstev nánosů, které v nás vznikly dlouhodobým vlivem tlaku rodičů, školy, okolí a celé společnosti. Těmito nánosy jsme si stačili vystavit mohutnou zeď ke svému srdci, ke svému nitru, ke svému pravému JÁ, takže jsme v podstatě žili a jednali skrze naše ego, tudíž s minimem empatie a lidskosti nejen kdruhým, ale i k sobě samým. Tento "život" s sebou nemůže nést lehkost, radost, a už vůbec ne přirozenost.

Odbourávat postupně tyto vnitřní bariéry a shazovat množství masek, s nimiž jsme vstupovali do společenského i soukromého dění, nelze bez 100% upřímnosti k sobě samému. Je nutné akceptovat nejen své dobré stránky, ale i ty stinné. V tom spočívá bolestivost tohoto procesu, ale postupně se také začne dostavovat kýžený pocit úlevy a vnitřního osvobození. Pomalu se napojujeme na naše skutečné Já, to jediné nám nejbližší, neboť přirozené.

Rozumíme nejen sami sobě (což bylo předtím nemožné), ale chápeme i druhé, vyznáme se v nich, nevyžadujeme uz po nich (ani po sobě samých) dokonalost, vědomí si, že lidská dokonalost neexistuje. Vidíme z nadhledu, v souvislostech, respektujeme cizí názory, neodsuzujeme, nenálepkujeme a nemáme žádnou potřebu prosazovat, nebo dokonce vnucovat jiným naše názory, náš postoj k životu atd. Naším ústředním mottem je LÁSKA.

Náš život se stává lehkým navzdory všem problémům, které s sebou přináší.

No, na tohle se mi nereaguje snadno. Děkuji nestačí. Dobře tedy: Brilantní komentář. V malém opravdu mnoho. Ale ten proces hrozně bolí, že? Zde bych ještě zmínil jedno důležité slovo: PROTIVÁHA v naší nedokonalosti. Určitě mi rozumíte. Láska jsoucí protiváhou, brzdou i motorem a vzájmemně.

Vy byste mohl být pedagogem....