- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Výborné verše, Jaroslave. Dle názvu jsem čekal "kafkovské" téma . Vybral jste si pro svou báseň obtížné téma. Já si myslím, že život pouhý sen opravdu je . Zdravím Vás srdečně.
Hezké připomenutí, četl jsem to s fascinací. V tom jsme rozdílní, Vy jste trochu éterický (doufám, že se Vás nedotýkám), já jsem ve skutečnosti jednoduchý živočich, díky, Miroslave.
Vztahuji ruce po tom, co nemám
ne není to jen drobný krok
vydávám se všanc, o přízeň žebrám
už přešlapuji víc než rok
toužím, čekám, věřím a doufám
že to NĚCO přijde jednoho dne
řeším to až moc, tiše si zoufám
možnosti jsou dvě: buď ano
a nebo ne...
-------------
Jardo
Děkuji, pane Ráži, vážím si toho
Ahoj, dávat se není naivní pokud nečekáš dary nazpět
Dobrá poznámka, Filipe, díky :-)
Jj, někdy pořádně dlouhý. Díky, Vašku.
Díky, Vildo. Jsem moc rád, že věnujete pozornost těm písním, výběr nikdy není náhodný.
Každá cesta začíná prvním krokem. I výstup na Mont Everest.
Přesně tak, Alice. Ale ten poslední bývá často nejtěžší. Díky
Urobíš jeden krok vpred a tri dozadu,
bez ohľadu na uhol dopadu.
Ale stúpaš hore,
cez potok, rieku, more...
Ale bdelý mesiac stále rovnako svieti,
a pri páde ťa zachytí v svojej sieti...
Ano, Janka, zachytí, pokud jdeš po správné cestě. Samozřejmě od Tebe jako vždy krásné a oduševnělé.
Zahodit sve ego, tisickrat si to musis rict a az po tisici prvni se ti to podari. Mozna...
Ano, Honzo, bohužel je to tak i s tím možná