Výborné, Jaroslave, jako vždy. Ztiš se, strachu se oprosti - to je to pravé. Krásný hudební doprovod.

Doprovod je od Vás, Miroslave. Poslouchám jí teď často. V téhle písni je vše, energie, síla, touha, vášeň i obavy. Díky

Kráčím po špičkách v té čiré radosti

a za hlavu házím běžné starosti

a brouzdám se ve vodě jako za mlada

a potok tak pěkně přes kameny klokotá

kam asi pospíchá, je pro mne záhada

vždyť ani já sama vlastně nevím

kam se ženu a co chci od života

--------------

Jardo

Jsem si jistý, že víš, Pavlí, děkuju

V slunci se zaleskl v potoce kamínek

A v srdci dohořel malinký plamínek

Uplaval po vodě věneček z kopretin

Zůstaly vzpomínky a prázdný klín

Ano, Zuzi, nechtěný scénář. Děkuju

Krásné verše, Honzu zase napadla jiná romantika.

, děkuji, Soňo

Není nad to, pokud se dá voda z potoka pít

A pokud možno plnými doušky a pořád 😊

Děkuji Vám, Ivo 😊

Pěknou neděli. Pozor na tání, aby se potok nerozvodnil. Hezké verše.

Lepší rozvodneny než suchý 😁😁😁. Díky, Alice 😊

Nedělní douška veršů tvých

jak krůpěje rosy na kolejích

Takže pro žíznivé málo . Děkuji, Vildo 😊

Nádherné verše

Ano, chceme-li milovat a být milováni skutečně a bezpodmínečně (jen tehdy totiž jde o pravou lásku), pak je nutné zbavit se veškerého strachu v nás, uvolnit se, rozpustit své ego.... teprve pak jsme schopni lásku dávat a zároveň ji i přijímat.

Děkuji, pane Chmelíku, za krásná a pravdivá slova.

Děkuji, pane Nikle