Kdyby falešné obvinění že sex.deliktu bylo stejně trestáno jako obvinění prokazatelně skutečná,t.j.nepodmíněnýmii tresty,tak by si to každý/každá rozmyslel/a taková obvinění nahlásit.

Zákony můžeme mít jaké chceme, o moc víc vyšperkovat nejdou. Dokud se v rodinách neodbourají stereotypy z třicátých let minulého století, těžko nějaká psaná pravidla více pomohou. Doporučuji se podívat na rozhovor s advokátkou Lucii Hrdou, která popisuje jak u nás s oběťmi jedná justice i policie. Pokud policajt u výslechu oběti řekne větu "za jeden prst v zadku ho přece nepošlete sedět," je to otřesné a svědčí to jenom o tom, jaké mezilidské vztahy v České republice jsou. Nejde totiž jen o vztah pachatel-oběť, ale i okolí-oběť, veřejnost-pachatel, policie-oběť, atd.. Hezký den

Ahoj Honzo. Pochopitelně máš pravdu, ale on na to chtěl spíš poukázat z druhé strany. Také Ti přeji hezký den.

Neznám tady čísla, ale problém vidím v definici. Většina sexuálních násilných trestných činů je v rodině či mezi známými. Sexuální násilí v rodině se moc nehlásí, mezi známými jde často o mezní situace (kdy jsou navíc oba namol). Znásilnění, kdy nějaký chlápek odtáhne ženu v parku do křoví, jsou velmi vzácná (co vím). Tudíž s čísly bych zacházel opatrně.

Nicméně, u znásilnění si člověk musí uvědomit, že často jde o těžké ublížení na zdraví. Té ženě to může způsobovat psychické problémy po celý život.

Těžká újma na zdraví je když poškozený potřebuje lékařskou péči delší než 6 týdnů, nebo když oběť přijde o orgán, nebo smysl, má trvalou duševní nebo tělesnou poruchu. Trest odnětí svobody může být u ublížení na zdraví až 3 roky a u těžkého ublížení na zdraví až 10 let.

(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

Tady je vidět, že k znásilnění už systémově postupuje shovívavějí.

Tady by to od vlády chtělo hodně věcí. Jasnou definici, co znásilnění je a není. Tvrdší tresty. Psychicko podporu obětí, aby to hlásily. Ale vláda selhává v jiných, podstatnějších věcech. Tudíž toto je jen přání

Opět s Vámi souhlasím, pane Pavle. Tresty by měly být mnohem tvrdší, ale pochybuji, že by vedly ke snížení počtu znásilnění. Definice je opravdu v současnosti problém a v podstatě třaskavé politické téma, bohužel.

Byl jsem požádán zastupovat ženu, která odjela ve tři ráno s chlápkem, který ji celý večer prolévali na baru na jeho chatu. Druhý den v poledne nahlásila na Policii, že byla na té chatě znásilněna.

Odmítl jsem, kamenujte mne!

Myslím, že nikdo kamenovat nebude.

Advokát Daniel Bartoň, který se specializuje na oběti zneužívání: "Uvádí se obvykle, že ročně je spácháno okolo 12 tisíc znásilnění, nahlášeno je však jen okolo tisíce z nich, tedy jedna dvanáctina. A z té dvanáctiny je smyšlených zase asi dvanáct procent".

U těch neohlášených případů si můžeme být jisti, že smyšlená z principu být nemohou.

To jednoznačně. Ale i těch 12 % je dost vysoké číslo.

Řekl to jako policajt. Použil nepatřičné slovní chmaty a hmaty. Podal to hloupé a jak píšeš, nebyla v tom žádná empatie vůči těm, které si trpkou zkušenosti prošly.

Ano, bohužel, tím se to zcela minulo účinkem a zůstaly jen škody.

Komunikační neobratnost je u takhle exponované funkce neštěstí.

Vašek

To máš bohužel pravdu, díky, Vašku.

Nu, je trochu škoda, že pan policejní prezident byl celkem mírný.

Kdyby totiž na svou obranu vytáhl čísla, kolik falešně obviněných ze znásilnění (a to teď pomíjím zcela situace, kdy jsou dotyční obvinění ze zneužívání svých dětí) je v rámci rozvodových řízení, tak by se dle mého nestačili dotyční aktivisté divit.

Já si myslím totéž, proto jsem ten článek napsal.

To je ten všude narůstající aktivismus, co vede do pekel.

Karma.

Jj, díky

Karma

Díky