Podzim

Přání mohou být jen tam, kde jsou naděje. V každém přání je vždycky také záblesk štěstí. Hans Margolius

Penízky na stromech, voda chladná, 

smutná rána, Aton nám s láskou mává, 

po kolikáté již? Tvá snaha opět marná, 

chřadneš, obchází Tě sudba neúprosná. 

Zkusilas vše, léto smíchem prosvětlit, 

stíny noci sílí a podzimní přichází kolorit. 

Nedaří se tam i tady, kde jsou lásky vnady? 

Když život ještě mladý, tápe a hledá klady. 

Plaveš ve stínech touhy, okamžik pouhý, 

slza, pocit zmaru tak neskutečně dlouhý, 

ranní mlhou, zimou se prodíráš, prokletý mariáš, 

když ještě slunce svítí, takhle naplnění nepoznáš. 

Mysl v dálavách, upřímný úsměv nucený, 

Šťastná v snění a život stále ne bezcenný. 

Vnitřní krása a srdce půl, Bože to je ale vůl, 

fakt nevidí tu sůl, v očích, můj koráb nedoplul. 

Ještě věřím, jsem tak bez síly,

nevidím světlo, kde je můj rozmilý, 

co unese mě na ostrov láskou opilý 

a otevře mé srdce, nejen na chvíli.