Opravdovost

Věnuji toto osobě zde na blogu, která usilovně bojuje, aby byla sama sebou. Koneckonců všem, kteří si nechtějí na nic hrát. 

Nashle, Chárone

Copak to dělá srdce mé?

Zas kouká se opět poprvé?

Duše dychtí a chce se rozplynout?

Krotit plamínky nezbytné, 

strachem minulosti nestálé?

Jsem znovu mladá, napořád,

tak dívej se pozorně, Chárone!

Už nevzpomenu tvou ruku vztahující,

už usínají strážci věčně bdící, 

co nedali mi spočinout. 

Ne, ještě nenastoupím v loďku tvou,

už budeš jen strašnou odezvou,

co zrodila mne, divu bolestnou, 

jak lehce opět bezelstnou. 

Základní krok

Zavřela jsem oči,

již dávno mrazem zapadlé.

Tak horká, pláči,

ve sluji parseky zaváté. 

Byla jsem bolestí,

i vidouc utrpení zbytečné.

Ne, nešlo se pohnout,

v nahotě krvi netečné. 

Žij, říkal hlas roky vzdálený,

vřískotem jsem se vysmála.

A hlavu do dlaní znovu vložila.

Pak konečně vánice živý přinesla hlas

a já jako krab plazila se sklidit jediný klas.