Mediální strašení Čínou zcela opomíjí realitu regionu

Nejen Tchaj-wan, ale celé Jihočínské moře je sudem prachu. Důsledkem je zcela se měnící bezpečnostní situace a zdaleka nezbrojí jen Čína. 

Filipíny a Austrálie podepsaly dohodu o strategickém partnerství, aby posílily bezpečnostní a ekonomickou spolupráci rostoucí regionální asertivitě Číny navzdory. Jedná se o poměrně důležitý krok, který prohlubuje čínskou diplomatickou izolaci v rámci regionu Jihočínského moře. Filipínský exprezident Duerte, jenž proslul nekompromisními postoji proti organizovanému zločinu, byl pročínsky naladěný a udržoval s Pekingem vřelé vztahy. Jeho nástupce Ferdinand Marcos otočil kormidlem a připojil se k dlouhému seznamu zemí, jež jsou si vědomy čínského nebezpečí a staví se proti. 

Filipíny jsou symptomatické pro celý region. Země je prosáklá čínskými investicemi, všude se nachází obrovské množství obchodníků z Říše středu a vnitropoliticky i celospolečensky narůstá odpor vůči pronikání Pekingu do všech aspektů filipínské společnosti. V Jihočínském moři jsou na denním pořádku konflikty mezi místními rybáři a čínským námořnictvem, kdy si Peking nárokuje takřka celou plochu strategicky a obchodně důležité tepny. Mořem proudí celá třetina světového obchodu a nachází se v něm velké zásoby ropy a zemního plynu. Případným dobytím Tchaj.wanu by Čína Jihočínské moře fakticky ovládla a získala by možnost fyzicky ovládat značnou část světové námořní infrastruktury. Situace Filipín je úplně stejná jako Vietnamu, Bruneje či třeba Malajsie. Peking vše vytrvale podporuje stavbou umělých ostrovů a budováním silného námořnictva. 

Země regionu si obrovské čínské nebezpečí jasně uvědomují a již řadu let probíhá silná bezpečnostní a diplomatická aktivita. V čele této činnosti stojí vedle USA především Japonsko a Austrálie, které si dobře uvědomují ohrožení svých životních zájmů. Média obecně vytrvale poměřují Čínu a Spojené státy, případně Tchaj-pej a zcela opomíjí sílící protičínskou regionální lobby, která má nemalý význam. Tokio a Canberra začali významně investovat do svých armád již před mnoha lety. Současné Japonské obranné síly pomalu opouští svojí poválečnou doktrínu a budují i útočné síly za tiché podpory obyvatelstva. 

Armáda a námořnictvo japonského císařství patří mezi nejsilnější a nejmodernější na světě. Symbolem měnícího se přístupu Japonců se staly vrtulníkové torpédoborce tříd Hjúga a Izumo, které jsou prakticky lehkými útočnými letadlovými loděmi. Jejich klasifikaci zatím stále znemožňuje japonská ústava, ale ta se zřejmě brzy změní pod tlakem čínského nebezpečí. Třída Izumo jsou největší válečné lodě vyrobené v Japonsku od druhé světové války s výtlakem 27 000 tun. Japonské námořnictvo používá špičkové americké systémy Aegis, největší konvenční ponorky na světě třídy Sorjú (velmi symbolické, letadlová loď Sorjú byla jedna z těch, které zaútočily na Pearl Harbour), víceúčelové letouny Mitsubishi F-2 čtvrté generace vyvinuté ve spolupráci s Lockheed Martin. Tokio vyvíjí vlastní letoun šesté generace a má ve výzbroji F-35 a F-15, vyrábí vlastní MBT Typ 10.

Austrálie v posledních letech značně zvýšila výdaje na zbrojení a nakupuje špičkové zbraně americké provenience mezi které patří Abramsy a víceúčelové F-35. Australské námořnictvo není tak silné jako japonské, přesto disponuje moderními výsadkovými loděmi třídy Canberra nebo torpédoborci třídy Hobart. Pochopitelně vojenské schopnosti dalších hráčů v regionu tak významné nejsou, s výjimkou Tchaj-wanu, přesto třeba Indonésie nedávno objednala ze Spojených států F-35. Všechny země regionu si uvědomují čínské nebezpečí a vzrůstá počet společných cvičení. 

Případný vojenský konflikt mezi Tchaj-pejí, USA a Čínou by nebyl válkou jen mezi těmito zeměmi. Tokio a Canberra jsou vedle Izraele a Kanady nejbližšími spojenci Washingtonu, navíc přímo ohrožení čínskou expanzí a zřejmě by neváhali se zapojit do pomoci Formose, protože omezení vlivu Číny a její případná porážka Pekingu je vysloveně v jejich zájmu. Pravděpodobnost participace dalších zemí je velmi vysoká. Na straně Číny prakticky nikdo. Případná protičínská aliance je skutečně obří vojenská síla, kterou by Číňané neustáli. Neustálé proklamace o moderní a silné čínské armádě jsou opět trochu liché. Páteř čínské armády, letectva a námořnictva nadále tvoří starší kopie zbraní sovětské provenience. Peking si je toho všeho nepochybně velmi dobře vědom a dobře si rozmyslí další kroky. Opět potvrzení známé pravdy, že silná armáda je strážcem míru. Na to bychom v Evropě opět neměli zapomínat a podporovat přezbrojení AČR stejně, jako plnění aliančních závazků.