Hezký a upřímný text, Jaroslave. Přečetl jsem jen některé příspěvky v diskuzi - nejvíc se shoduji s paní Votočkovou. Téma nelze uchopit, ani pochopit hlavou. Myslím, že o "neulpívání" mluví na mnoha místech - a možná ještě pregnantněji než Osho - sám Ježíš. Např.: :Ať mrtví pochovávají své mrtvé" (Mt 8,22), "Žádný, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království" (Lk 9, 62), "Kdo miluje otce, matku atd., víc než mě, není mě hoden" (Mt 10,37-42). Osho není rozhodně můj guru (ani nikdo jiný - toho máme každý v sobě, souhlasím s paní Lance), ale knihy "Život je mýdlová bublina" a "Osho o zenu" patří k tomu nejlepšímu, co jsem četl. O životy autorů se zásadně nezajímám - to bych pak nemohl nic číst, poslouchat, ani obdivovat žádný obraz, či sochu .

Já vím, že to nelze uchopit hlavou, přesto jsem to napsal. Děkuji za hezkou reakci, Miroslave 😊

O, ne, žádný guru mi do domu nesmí. Já si ráda poslechnu jiné názory, přečtu knihy, ale jak říkáte, z té pasti se stejně člověk musí dostat sám. Dobrý přátelé nebo lidé, kteří vás milují, pro každého z nás, udělají daleko více, než proškolení gurové, kteří jsou zaměřeni na zisk.

Nemůžu uvěřit a poslechnout něčí rady, když ten člověk nechodí v mých botách. Můžu si pouze vyslechnout dobrou radu, ale co bude dál, to už je jenom ne mně.

Souhlas, Ivo. Musí mi to "sedět".

Dobrý večer, Jaroslave, sedím teď u piva s kamarádem hoteliérem a kavárnikem (a vynikajícím zmrzlinářem) a společně řešíme přesně tohle. Jsme struční a ne tak vzletní jako mnozí diskutující, ale předpokládám, že k závěrům dojdeme stejným. Hezký večer!

Zdravím Vás, Lumíre, i kamaráda. Tak ať hlavně chutná

Díky občanské kultuře, která vyrostla na Západě v době osvícenectví, přestalo být členství ve společnosti podmíněno náboženskou příslušností, rasovými, etnickými a příbuzenskými pouty a rituály přechodu. Právě proto je tak snadné do západních zemí emigrovat. Od imigranta se nevyžaduje nic víc, než aby přijal občanskou kulturu a povinností z ní plynoucí. Osvícenecký pohled na lidskou přirozenst vycházel z představy , že lidé všude na světě mají stejnou schopnost rozumného uvažování a že tato schopnost sama od sebe vede ke společné morálce a společnému reportoáru vášní. Dlouhodobým důsledek toho všeho bylo, že západní společnosti otevřely dveře imigraci a začaly prosazovat idál občanství, který jak doufalo, umožní lidem různého původu a různých společností žít společně.

To spíše vychází z pozice postkoloniálních zemí a postkoloniální zkušenosti než z osvícenství. To už bylo navíc reformováno dobou nacionalismu a revoluce v letech 1848, a 1. světovou válkou, kde byl věk rozpadu velkých koloniálních říší a vlastně epocha demokracii a zemí tzv. třetího světa jež přišla po 2. světové válce.

Osvícenství bylo vlastně věk rozumu, proti dosavadní nedotknutelné autoritě, tám v náboženství a boj proti nevědomosti, pověrám a předsudkům. 18. stol. Tehdy koloniální svět byl v plenkách, ani nebyla Velká Francouzská revoluce ... . Ta dala základ Evropě, a čerpá i odtud. Zde vznikl pojem občan, občanství, a proto je i dnes Francie tzv. ve své pasti. Volnost, rovnost, bratrství ... Pak se v ,60. letech Francie otevřela svým občanům z kolonii, Alžír a vznikl fenomén hořící Paříže a nedávno pak s mateřským instinktem následovala madam Merkel ... . Zde ale je jsou jiné pohnutky a vlastně je to o epoše, kdy nám vládne pravá mozková hemisféra, respektive učíme se pochopit, jak vidí svět. Cesta zde byla trnitá, ale značný popud přišel po 2. světové válce, kde byla silně oslabena mužská populace a přišla feminizace školství, rozpad velkých rodin, další milník byla hormonální antikoncepce, kdy žena má vládu nad svým tělem a i osudem. Sociální podpora pak umožnila se snadněji rozvádět a vychovávat děti a postupně mizí vliv otcovské autority a inicializace do dospělosti pochopení svých rolí a své osobnosti, pohlavnosti, identifikace. Po roce 89. pak se ruší vojenská služba a je zde silný tlak na rovnoprávnost, jež nakonec ústi v pozitivní diskriminaci a vlastně novému fenoménu, a to kolektivní podpoře žen na manažerských a politických funkcích, něco jako kartel. Což se ukázalo v době IS., rozpadu Blízkého východu, a exodu migrantů do Evropy, třeba o Silvestra v Kolíně nad Rýnem. Pak je to i v principu kolektivismu EU, a to že Evropa nemá osobnosti, typu maršál de Gaulle, Mitterand, H. Kohl ... . Je zde orientace na ekologii, mladou generaci, zlepšování podm

a reakce vyvolává akci - většinou.

V rámci tzv. Nikajského koncilu, který svolal císař Konstantin, tak se též volilo, vlastně mezi dvěma směry víry i křesťanství. První směr byl hierarchální a tzv. kostelní, kde se vybírala evangelia, kde slovo Boží a jeho syna zprostředkoval duchovní, a byl určitý řád, liturgie. Druhý směr a evangelia byla, byl gnostický, kde ten kostel, chrám, byl v každém člověku, nebylo potřeba prostředníka mezi bohem a člověkem. Zde třeba evangelium Tomášovo.

Tehdejší ještě barbarská doba, a potřeby Římské říše a císaře, kde byla orientace na řád, hierarchii, což stvořilo Římskou říši a udržovalo její existenci, tak byl zvolen směr tzv. kostelnického křesťanství a evangelia. Gnostická byla zničena. Tím byla udána cesta a základ pro Evropské křesťanství ... .

Marie Terezie a doba Osvícenství, měla velké problémy s prostým lidem, jenž tíhnul k fanatizaci a občas někde v její říši vzplanul, hon na upíry, na čarodějnice, či odmítání brambor ... .

To pak vedlo i k reformám, k základnímu vzdělání, příjmení a formování státu.

Tím vlastně byla počata cesta kde dnes máme hledat svůj chrám v sobě ... .

Tedy podmínky vlastně udávají možnost člověka se celostně rozvíjet a každá doba to měla jinak ...

V prvních stoletích našeho letopočtu nebylo křesťanství zdaleka jednotným náboženstvím. Existovalo mnoho různých směrů, výkladů a pojetí této víry. Císař Konstantin rozhodl svolat První nikájský koncil, který měl za cíl sjednotit jednotlivá pojetí náboženství a definovat kanonické právo. Požadovaný výsledek však koncil ve skutečnosti nepřinesl. Spory pokračovaly dál.Za vlády jeho předchůdců byli křesťané pronásledováni a krutě vražděni. Konstantin, před bitvou u Milvijského mostu, viděl znamení a své následné vítězství si vyložil jako boží znamení. Vydal Milánský edikt, který ukončil pronásledování křesťanů a zaručoval náboženskou svobodu. Poté začal tuto víru systematicky podporovat, aby se stala hlavním náboženstvím římské říše.

Blog , ale píši spíš k diskusi. Lpět na lásce je pochopitelné, ale láska je přece i o tom dát svobodu, pokud po ní ten druhý touží. Milovat je dovoleno, ale vlastnit neznamená milovat. Ani to nelze. Jako mi nemůže nikdo lásku zakázat, nelze ji nikomu ani přikázat.

Díky, Alice, souhlas. "Lpění" a svoboda se přeci vůbec nevylučují.

Slova. Slovy nejde předat skutečný obsah. Z textu si vezmeme každý něco jiného. Záleží na tom, jak jsme nastavení a také do jakých duchovních výšin už jsme vystoupali. Jsme-li nastavení na lásku, nacházíme tam lásku. Jsme-li toxičtí, nacházíme tam toxický obsah. Něco jiného tam najdeme dnes a něco jiného za rok, posunuli-li jsme se dál.

Tah k duchovnosti, ezoterice, toho, co je pro nás za zrakem, je jednak dáno geneticky, a je jednak příznakem naší epochy, kde se oddělujeme od lidského rodu, kmene, autorit, hodnot, k cestě poznání sama sebe a je pokračováním evoluce, kterou vlastně nastartovala doba Osvícenství, Průmyslová revoluce, a dala společnosti stabilitu, určitou nezávislost na sezonnosti, dynamice přírody, planety a dala všem osobní prostor, svobodu, vzdělání a je to podporováno individualismem naší doby. Geneticky se to otvírá v období puberty, kdy se prostorově už orientovaný mozek, redukuje na duální profil vnímání, a odděluje se od rodiny, autorit a je zde určitý vzpoura, zde v 1. fázi je orientace na okolí, typické projevy je ekologie, různé ideologie, reformovat podle sebe svět ... .

Pokud člověk je singl a je, jak si životem nenaplněn anebo má problémy se postavit na vlastní nohy, cestu. Tak tíhne k hledání a kompenzaci, hledá svoji rovnováhu, a to pak otvírá fenomén duchovního světa, a zde záleží na tahu, stavu rozvinutí své osobnosti, jestli pořád má silný kmenový základ, tak to bude náboženství, Bůh, a určitý dogmatismus, to mají muži. Ženy zase tíhnou k emocionální inteligenci, zde je láska, různé entity, iluzorní světy.

Pokud mozek je rozvinutý díky informačnímu tlaku, což je silný evoluční fenomén pro rozvoj mozku a dalších inteligencí, tak se otvírá tzv. druhá puberta a to osobnostní, kdy se oddělujeme od lidského rodu, kmene, základu. Je to vlastně evoluční transformace mozku z duální roviny dvou mozkových hemisfér, na synchronizaci hemisfér a práce s dynamikami, třeba časoprostoru. Náš aktuální lidský druh, tak to je vlastně o tom to příkladu. Jedním okem vidíme na blízko, muž a druhým okem na dálku, žena. Oči a uši ale jsou v páru z důvodu vnímat dynamiku dějů v prostoru. To je dáno odpovědí na životní a existenční podmínky které tu panovaly miliony let. Naše doba, ale už je o něčem jiném, je to jiné prostředí a dynamika, a to je startovací pozice pro novou evoluci a

a?

Tak v téhle oblasti nejsem vůbec doma. Nejsem, jak se říká, sečtělý. ..a možná to nechám tak. Raději si nebudu hrát se sirkami Takových už přede mnou bylo, co si mysleli, že jsou proti všemu dokonale imunní. Nejsou.

Přesně, díky Vildo. Proti všemu imunní, zoufalý nesmysl.