Jaroslave, Vaše básně, eseje o strachu na pokračování. Jako by jste se chtěl z něčeho vypsat. Já mám pomalu, o Vás strach ! ...Je to jednoduché . Člověk je složitý stroj. Vydrží sice více jako stroj, má však vadu - Je citlivý s emocemi .
Nejcennější součástkou člověka je hlava. Jsou o ní, celé dějiny. Kdo získá člověčí hlavu - získal člověka celého! Lidožrouti byli zcela tupí. Nač oddělovat hlavu? Musí zůstat i s tělem. Pak takto získaný, má užitek větší. Naloví jim, dá se parazitovat - zdaňovat, vlastnit - otročit, oblbovat - ještě tato generace bude v komunismu, ba, dnes i bude lépe ...
Terapie? Konat. Stanovit si cíl, jít za ním. Jistě, zde je strach. Ten dobrý, zda to dobře dopadne. Ten už ovšem jde po hraně přijatelného - obavy. Když jsem se živil hlavou a byl ustresován? Na chalupě jsem kopal díru. Rozmlouval s kamenem, jak se mu bydlí! Tady povedu přece trubku. Když mi tělo řeklo, že je unavené? Tak jsem zaměstnal hlavu. Psal nějaké voloviny a vymýšlel cíle další .
Co udělali lidožrouti? Jaroslave, konejte. Máte k tomu všechny dispozice. Věk, hlavu a pracovité ruce. Ty, mezi sebe, nepustí žádný strach. Prostě, upadne v prach. Nepřechází, přes můj domácí práh ! Nazdar, už jdu. Se sousedem 14:00 h - Směr volební urna. Tak bude v čele, či cele? On musí mít strach. Kurňa ... 
