To, co se v posledních dnech děje, nemá v krátké historii samostatné České republiky obdoby. Nad množstvím urážek, sprostoty a špíny, které se sneslo na Zemanovu hlavu od jeho odpůrců, zůstává rozum stát. Ale ono všeho moc škodí.
Skandalizování prezidenta republiky přináší nečekané ovoce. Spousta dosud nerozhodnutých voličů se začíná příklánět na Zemanovu stranu a další, znechucení štvavou antizemanovskou kampaní, zvažují svou účast ve druhém kole voleb.
Ty, kteří uvěřili tvrzení, že profesor Drahoš by jako prezident znamenal změnu k lepšímu, by mohl zviklat i dávný výrok člověka, který je pro ně ještě stále nezpochybnitelnou autoritou, a to Václava Havla, výrok, jenž koluje po internetu:_"Byl bych nerad, aby se příštím prezidentem stal nějaký zasloužilý profesor egyptologie, který nakonec bude zvolen jen proto, že nikdy nikomu nevadil a nikdy nikoho nenaštval." Pokud ovšem nejde o podvrh. V soudobé studené občanské válce je možné všechno.
Na závěr své krátké glosy si dovolím už jen jednu poznámku k podpásovým útokům na Miloše Zemana, ke kterým se v panice z výsledků prvního kola propůjčují už nejen posťpuberťáci na sociálních sítích.
Jestlipak by si byl loni někdo dovolil nazvat francouzského prezidentského kandidáta Macrona libovou šunkou, bruselskou štěnicí, zfetovaným cucákem nebo gerontofilem, což jsou odpovídající ekvivalenty běžných urážek současného prezidenta České republiky?
Asi sotva. Já se samozřejmě k podobným výrazům snižovat nebudu. Zemanovým voličů - i těm dosud váhajícím adresuji pouze následující výzvu:
Že prý jsme líní zvednout zadky
a umíme jít jenom zpátky,
syčí tu hadi ze svých děr.
Což takhle zvolit správný směr?
