Záhada české detektivky

A nemám tím na mysli politickou detektivku, v níž první pachatel návrhu na koaliční vládu s podporou komunistů inženýr Miroslav Kalousek své prvenství popírá a obviňuje z něj Andreje Babiše. Inu, drzé čelo lepší než poplužní dvůr!

Ne, dnes mám na mysli detektivku literárně-politickou. V MF DNES vyšla 18. 7. podnázvem "Když se vyšetřují vraždy na krvavé domácí půdě" trojrecenze Aleny Sedlákové na tři české detektivky z poslední doby. Je to celkem konvenční záležitost, tuctová trojrecenze, ve které se skutečný a nepříliš voňavý zákusek schová mezi dva další, na první pohled onačejší. Ozvláštněná je snad jen tím, že její nemalá část  je (podobně jako v diplomové práci exministryně Malé) opsaná, nebo dokonce zkopírovaná oblíbenou metodou CtrlC a CtrlV, z nakladatelských anotací.

Je ovšem na čase přiznat, že tyto řádky píše potrefená husa, protože jednou z recenzovaných detektivek je i Slepé okno Michala Fiebera, tedy mého literárního alter ega, vydaná v brněnském nakladatelství MOBA. I když si vlastně nemám na co stěžovat, protože recenzentka sice Slepé okno kriticky zazdila pouhými 55 % (v Databázi knih má zatím dvě čtenářská hodnocení po 100 %), ale to je pořád o pět procent víc, než před pěti lety udělila jiná redaktorka MFD románu Odcizená krajina (vydanému pod mým vlastním jménem ve stejném nakladatelství), románu, který recenzent deníku Právo zařadil ve svém výročním hodnocení mezi tři nejlepší knihy, jež roce 2015 četl, a který má v Databázi knih čtenářské hodnocení přes 70 %.

To všechno by se mohlo zdát úplně normální, kdyby neexistovalo dost důkazů toho, že autoři, kteří měli to štěstí (nebo smůlu), že mohli publikovat i v normalizačních dobách, jaksi nejsou u většiny dispečerů českého literárního provozu v oblibě, takže je buď dlouhodobě nechávají stát na červenou, nebo je pustí jen na slepou kolej. A když už se jim nějakým zárakem podaří vyjet na normální trať, zamlčí jejich jízdu před čtenáři, nebo ji hodnotí jen na základě jízdního řádu a zběžného pohledu zvenčí.

Ne, netvrdím, že dnes existují zakázaní spisovatelé jako za předistopadového režimu. Existují však spisovatelé velkými literárními kormidelníky opomíjení, zamlčovaní a de facto ostrakizovaní. Záhadou hodnou dedukčních schopností Sherlocka Holmese, vytrvalosti komisaře Maigreta či buldočího stisku zubů současných severských detektivů však je, zda se jedná o jejich svobodné rozhodnutí, pramenící z jejich osobní nechuti k ostrakizovaným autorům, nebo zda za tím vším nestojí nějaká velká chobotnice, jejíž kmotři ovlivňují nejen velkou politiku, ale i tu malou českou (ne)kulturní.

Lecos nasvědčuje tomu, že obé je možné. Pro tajné služby totiž žádná GDPR neplatí. A tak skončím citací osmiverší mého oblíbeného, ale bohužel už zesnulého satirika Karla Havlíčka Borodubského:

Bistébáci, kabrňáci,

pořád v akci, furt jsou v práci,

včelka včelce donáší,

na souseda napráší.

Klonovaná estébé

dělá to i pro tebe!                                                       

Jinak by se vrátil teror

a tvůj comp by hlásil ERROR!

Jinak ovšem soudím, že Miroslav Kalousek nemá s chobotnicí nic společného. Snad jen ta chapadla a přísavky na nich.