Pane Buriane, ve svém druhém a posledním příspěvku do diskuse k čánku pana Pavlíka Bludy Jaroslava Čejky jste mi adresoval následující výzvu: "A příště až zas budete někoho lživě pomlouvat, tak přímo v diskuzi face to face."
Já však diskuse neotevírám právě proto, že se až příliš často zvrhávají v nefér útoky a urážky, jak ostatně správně citujete z mého medailonku. Anglický výraz face to face znamená ovšem tváří v tvář, což mi trochu zavání fyzickou konfrontací, a já bych se s vámi prát opravdu nechtěl. Ve svém věku a jako invalida bych asi neměl žádnou šanci. Mně se víc líbí české z očí do očí, které znamená spíš osobní (a otevřenou) výměnu názorů. Ale žádná virtuální diskusní.pavlač mě nezajímá. Takže vám navrhuji osobní setkání v kavárně Lucerna nad pasáží ve stejnojmenném paláci na Václavském náměstí v Praze. Termín mi můžete nevrhnout podle svých možností. Jste jistě mnohem vytíženější než převážně venkovský důchodce s nedostatečným technickým vzděláním, jako jsem já. Pokud jste ale odjinud, navrhněte mi klidně jiné místo v dojezdové vzdálenosti max. 2 hodiny od Prahy. Podobné setkání u kafe, kde bychom si mohli mnohem lépe vyjasnit své názory, jsem kdysi nabízel i paní Kielbergerové, ale odmítla to. Což můžete samozřejmě udělat i vy.
Ve svém příspěvku jste mi vyčetl kde co, mimo jiné i můj dlouhý medailonek, kam jsem si podle vás přivedl i Timura s celou jeho partou. Vy jako správný Mirek Dušín ve svém kratičkém medailonku na sebe neprozrazujete téměř nic. Kromě toho, že jste otcem několika dětí a že rád píšete poezii. No, já mám dětí pět, vnoučat deset a pravnoučata čtyři, tak bychom snad našli i jiné téma rozhovoru než jen politiku. Navíc jsem také skoro čtyřicet let psal poezii. Skončil jsem až v roce 1999 po vydání své poslední (šesté) sbírky Nejlepší léta našeho života v brněnském nakladatelství Petrov (po více méně vynucené sedmileté odmlce), kdy mi jistý literární kritik vyčetl mimo jiné i to, že ve svých verších "hrozím ozbrojenou pěstí dělnické třídy". Jak na takovou potomost autor přišel, to ví jen Bůh. V té knížce se žádná pěst nevyskytuje, natožpak ozbrojená. Zato je v ní i báseň (decima), která se jmenuje Zdecimovaný Orfeus. Ocituji tu z ní jen druhou polovinu:
Svět nahoře už mě neláká.
Nezdá se být až tak skvělý.
Nemám nic z božského rošťáka,
zklamal jsem i jako Orfeus,
jsem prostě na hovno celý!
A protože vaši výzvu k verbálnímu souboji přijímám, házím vám pro jistotu svou vlastní "rukavičku" napsanou speciálně pro vás. Není to žádná poezie, jen ironická rýmovačka, psaná s jistou nadsázkou. Nemusíte ji tedy (ale ani jiné věci) brát tak smrtelně vážně.
Milý Petře Buriane,
vy jste prostě velký janek!
Místo srdce zákon trhu,
před očima rudou mlhu
kopete víc než ten kůň.
Pozor na tu zrádnou tůň!
Zlost je černá bažina.
V té se navždy usíná.
P. S. Pochopitelně, ale zcela výjimečně, otevírám dnes i diskusi, abyste mi mohl, budete-li chtít, odpovědět a aby si na mně mohli moji odpůrci po libosti smlsnout :-)
