Tak mi doručili volební lístky čtyřiceti politických subjektů. To nemá chybu. Starý, na pražském zápraží žijící důchodce s nízkým, protože jen technickým vzděláním, jako jsem já, to nedá. Tedy ani přečíst těch několik stovek jmen.
Natožpak si vybrat, komu to hodit ve volbách, které mají - jak se dnes hezky česky říká - vygenerovat hrstku českých europoslanců, která se v Evropském parlamentu ztratí jak kapka sladkokyselého nálevu ve slaném moři. A tak jsem si zvolil jen deset favorizovaných stran a hnutí, abych si z nich ze všech politicky nekorektně utahoval. Čímž si ovšem koleduji o to, aby mi všichni čtenáři, kteří budou mít pocit, že jsem si dovolil necitlivě zesměšňovat i jejich favority, dali co proto. Nevadí, počítám s tím. Jsem na zvyklý.
Ale protože vím, že satira se má před volbami - podobně jako třeba paralen při chřipce - dávkovat opatrně, budu je servírovat pět dní po dvou kusech. Takovou mírnou kúru by měli snést i alergičtí pacienti bez nějakých fatálních následků.
Modrý kód
Fialko, fialo vonná,
vždyť ty jsi celá ona!
Ta stará ptačí strana,
byť trochu vyzobaná.
Klausů ses zbavila navždy.
Však atentáty a vraždy
dávno už vyšly z módy.
Chce to znát správné kódy.
Straně veskrze ptačí
milion chvilek stačí.
Až klesne v kurzu modrá,
zhnědne jak kůže z bobra.
Ve stínu urny
Topka slaví narozky.
Je to mejdan obrovský.
Mirek volá: „Happy birthday,
už ho sakra někdo vyndej!
Vyndejte ho rychle z Topky,
začínám mít z toho bobky!
Zbavte partaj Pospíšila,
než mi praskne zlatá žíla!“
